Mám obecně ráda, když se světy sbližují, říká Zuzana Maléřová

Ostrava - Pochází z Valašska, je rodačkou z Dolní Bečvy. V dětství se toužila stát zvěrolékařkou, nakonec ale zvolila studium žurnalistiky na Karlově univerzitě a dnes neléčí zvířata, ale lidské duše, a to svým psaním. Často je nazývána Otou Pavlem v sukni. Její knížky mizí z pultu okamžitě. Kritikou je označována za první dámu portrétu. Předpůlnočním hostem Šárky Bednářové v ostravském studiu byla spisovatelka Zuzana Maléřová.

 

Psát začala v dětství, už její školní práce vyhrávaly v soutěžích. Před maturitou si uvědomila, že to bude její cesta, psát. „Dnes si říkám, že v tom psaní hledám také v těžkých momentech jejich životadárnou schopnost přežít a jít dál,“ říká Zuzana Maléřová.

Vaše knihy vzbuzují velmi velké emoce. Přemýšlela jste někdy, jak to děláte, jaký je váš recept, know-how, že se vám lidé v rozhovorech otevírají? Možná i otevírají tajemství, která jsou hluboko zasunuta někde do pozadí, do hlubin. Čím to je?

„Já si nejsem jista, jestli to není v mém případě trochu přeceňováno. Vždy, když vycházím ze setkání s člověkem, tak mě fakta života moc nezajímají. Já nepoužívám žádnou techniku, pro mě je důležitý dotyk s člověkem. Pochopit jeho způsob myšlení, způsob uvažování, nějaké napojení se na jeho světy. Pak ten život vezmu, jako když máte síto, takhle s ním zatřepete a zjistíte, že moc věcí propadne do nenávratna. Jenom pár vzácných zrnek zůstává. Já ta zrnka hledám, ale je to subjektivní hledání, je to, jak já toho člověka vidím.“

V poslední knížce Příběhy z tribuny jste pronikla do mužského světa…

„Mužský svět mě naprosto fascinuje. Strašně ráda do toho citového světa vnikám a pronikám. O co míň jsou muži mnohomluvní a míň se citově otvírají, tak když to pak udělají, tak je to strašně silné. Najednou mám pocit, že rozumím tomu světu, že je mi hrozně blízký, a že jsem sama sobě pomohla porozumět…“

„Dávám si takové překážky, že když mi někdo řekne, ať do mužského světa nevstupuji, ten k tvému citovému vnímání není přizpůsoben, tak já v ten moment do něj vstoupím a zjistím, že je mi v něm neskutečně dobře.“

Život je neustálý boj mezi mužským a ženským světem. Někteří tvrdí, že samotná esenciálnost vztahů je jenom mýtus, že je to básnický obrat, chiméra, jak to vnímáte vy?

„Mám obecně ráda, když se světy sbližují. Slovo boj je mi dost vzdálené. Sbližování světů je mi velice blízké, proto třeba Příběhy z tribuny sbližují svět umění a svět sportu, protože antický ideál ducha a těla strašně vyznávám. Myslím, že když jedna nebo druhá míra ve společnosti nabude na významu, tak že je to vždy špatně, ale zároveň, když tou druhou začne být opovrhováno, tak je to taky špatně. Toto sbližování různých světů, různých úvah o životě, to hledání toho, jak kdo v životě své zkušenosti zúročí a kde dojde ke zlomu, že se vydá na cestu dobrého nebo špatného vlka, to je bajka, která je mottem té knížky,“ říká Zuzana Maléřová, host Šárky Bednářové v pořadu Před půlnocí.

redakčně upraveno