KUKačKA – umění ve veřejném prostoru

Ostrava – Umělci reagují na Ostravu po svém. V rámci festivalu Kukačka zanechávají svá díla na místech, na kterých by je nikdo nečekal. Z věže ostravského muzea tak například trčí barevné části lešení, náměstím se šíří signál, který vnímají jen hlodavci a o kus dál visí na stromě oběšená kladiva coby symbol dnešního hornictví. 

Do ostravského teritoria se nabourá více než dvacet umělců z celé republiky. Například Jan Stolín z Liberce si ve dvou instalacích s názvem Na hraně intuitivně hraje s uzavřeným a otevřeným prostorem. Další instalace Šárky Mikeskové s názvem Ecce homo má podobu skvrny moči, která je z 24 karátového plátkového zlata. V centu města můžete rovněž narazit na Identifikátory trvalosti Kryštofa Strejce – jde o tři volně položené hroudy uhlí vyrobené z montážní pěny. „Vstupujeme do teritoria, které nám není vyhrazeno, ale nabízíme jakousi přidanou hodnotu právě v té změně kontextu běžné reality,“ vysvětluje organizátor festivalu Kukačka Tomáš Knoflíček.

Pokud je smyslem umění ve veřejném prostoru zaujmout okolí, mohou být organizátoři Kukačky spokojení. Dílo Marka Diva už totiž postihla cenzura. Před třemi dny visel na ostravském hlavním nádraží třímetrový obraz Lenina vytvořený z houbiček na nádobí. Recyklovaný Soft Lenin se ale Českým drahám nelíbil, byl proto sňat, rozebrán a skončil v úschovně zavazadel.

Festival Kukačka po sobě zanechá pětadvacet instalací. Ne všechny jsou nápadné, například ručně malovaný a přitom funkční QR kód umělkyně Evy Jaškové mohou lidé vnímat spíše jako reklamu. Zájemci o odhalení všech instalací mohou na webu festivalu najít indicie, které jim v hledání pomohou. „Kukačku v nadsázce označujeme za jakousi urban-artovou verzi geocachingu,“ uzavírá Tomáš Knoflíček.

Intervence, infiltrace, instalace – KUKačKA

Kukačka je tvůrčí platforma, která využívá potenciálu urbánního prostoru. Vstupuje do něj a v intencích hnízdního parazitismu si jej podmaňuje, využívá ho nebo s ním jen prostě koexistuje. Nabízí nový pohled na věci, prostředí i situace, které nám svou neměnností zevšedněly. Kukaččina vejce metamorfují do podoby instalací, site-specific objektů, video/sound artu, soch, stick artu a dalších výrazových forem. Některé vstupy jsou nepřehlédnutelné, jiné téměř na hranici lidského vnímání. Existence těchto podstrčených „klenotů“ je pouze dočasná, zanedlouho své hnízdo znovu opustí.