Voliči, vyber si: Stát jako pospolitost, firma či komuna?

Praha - Mají předčasné parlamentní volby téma? Filosof a sociolog Václav Bělohradský o tom v aktuálním vydání Respektu pochybuje. „Volby nic neřeší, jen dál lámou osu pravice-levice,“ uvádí. Podobně kriticky vystupují i další názorové autority. Politolog Jiří Pehe charakterizuje nadcházející volby jako „antipolitické“ a český exprezident Klaus se nechal slyšet, že ho nezajímají, protože jsou to jen „mezivolby.“ Přesto v nich lze podle jiných najít podstatné sdělení. 

Členství v NATO ve volbách roku 1998 nebo vstup do Evropské unie v roce 2004 byla poslední velká celospolečenská témata, která formovala debatu o podstatě státu a jeho roli v Evropě, shodují se sociální vědci. Klání v roce 2006 pak dominovaly pragmatické ekonomické plány, doplněné o vzrůstající společenskou frustraci. „Všechno se týká jen daní a dávek,“ posteskl si v roce 2006 Václav Havel s tím, že místo debat o budoucnosti země a směřování unie se řeší rodinný rozpočet a rovná daň.

Kampaně postavené na množství peněz v kapsách Čechů ovládly i poslední volby z roku 2010. Víra v nápravu však nezačínala u okoukaných politických postav, ale nové generace mladých politiků symbolizovaných především nástupem členů Věcí veřejných. „Předpoklad, že stačí nahradit staré politiky novými, v roce 2010 získal 11 % hlasů a přeskládal kandidátky velkých stran,“ vysvětluje politolog Stanislav Balík.

Počínající ekonomická recese a časté korupční kauzy vládnoucí elity spolu s propouštěním lidí však prohloubily společenskou frustraci. Oproti roku 2006, kdy se procento občanů nespokojených s politickou situací pohybovalo okolo 45–50 %, jich před volbami v roce 2010 byly podle CVVM až dvě třetiny. 

Od vzpoury proti jednotlivcům ke vzpouře proti systému

Pouhé nahrazení starých politických tváří mladými se však postupem času ukázalo jako nedostatečné. Skandály provázející nové politické „naděje“ následně obrátily zlobu společnosti k systému. „Vzpoura proti okoukaným kariérním politikům se nyní přeměnila na vzpouru proti politice jako takové. Současné nové subjekty se vymezují už ne proti zavedeným politickým stranám, ale proti stranické politice jako takové,“ tvrdí Jiří Pehe.

Tato „antipolitika“, jak ji líčí politolog Pehe, se vyznačuje vyřazením idejí z politického boje ve prospěch pouze líbivého obalu, který v současnosti „nahrazuje souboj pravicové a levicové ideologie.“ „Letošní volby skutečně opustily tradiční témata a tradiční politický souboj myšlenkově vyhraněných stran,“ souhlasí sociolog Stanislav Biler. „Tématem se stala technokratická správa země bez zakotvení v idejích. Je to doprovázeno a charakterizováno fascinací až uhranutím tradičních stran Andrejem Babišem, jehož populismu se snaží přizpůsobit,“ tvrdí Biler.

Depolitizace politiky

Podpora hnutí ANO stejně tak jako hnutí Úsvit tuto odpolitizovanou politiku ilustruje - společenská frustrace z politiky dává impuls směrům, které nabízejí alternativní modely správy. Úspěšný podnikatel Babiš tak přichází s modelem řízení státu jako obchodní firmy, Tomio Okamura nabízí komuny, kde přímá politická kontrola přejde do rukou obyvatel. Právě to, model řízení země, je podle oslovených tématem těchto voleb, byť často spíše podprahovým. 

Dominanci populistických hesel a alternativních receptů nad celospolečenskými tématy zdůrazňuje i ředitel Transparency International Davida Ondráčka. „Tím, že ty volby jsou rychlé, předčasné, nikdo je tak moc nečekal, zejména politické strany samy o sobě, tak je to jenom souboj narychlo spíchnutých politických marketingů. Úplně se oprostily od toho, aby se snad, nedej bože, nějak vyjadřovaly k politické otázce,“ tvrdí Ondráčka.

Jakub HorákJakub Horák, manažer, konzultant: Novým tématem těchto voleb je paradoxně nikoli očista společnosti od kmotrů, ale ekonomika. Jen tak si lze vysvětlit nárůst preferencí strany ANO Andreje Babiše. Ten slibuje řídit stát jako firmu a má k tomu nezpochybnitelný ekonomický background člověka, který dokázal vybudovat zemědělské a zpracovatelské impérium. Chudším voličům totiž ve finále nejde o to, kdo byl, či nebyl v KSČ, podepsal, či nepodepsal spolupráci s StB, ale o to, aby „bylo líp“. A na rozdíl od Okamury, Bobošíkové a dalších protestních stran Babiš takovou představu dokáže vyvolat.


Karel JanečekKarel Janeček, podnikatel, bojovník proti korupci: Za téma těchto voleb považuji volební účast. Politické strany letos zajímavá témata nepřinášejí. Věřím, že lidé budou tak pečlivě vybírat a kroužkovat kandidáty, aby měli na výsledný výběr co největší vliv a aby z ne úplně kvalitní nabídky politických stran vybrali ty nejlepší kandidáty z hlediska morálních hodnot.


David OndráčkaDavid Ondráčka, ředitel české pobočky Transparency International: Tyto volby jsou soubojem hesel, která neříkají téměř nic: Jdeme někam, máme nějaké řešení, ale nikdo se nesnaží naznačovat, jaké by to řešení mělo být, nebo kam bychom vlastně měli jít. Často se ani nesnaží představovat své vlastní lídry, protože se obávají, že to jenom zhorší jejich šanci. Je to všechno otázka jisté depolitizace politiky.


Matěj HollanMatěj Hollan, umělec a aktivista: Nejdůležitější téma těchto voleb je kroužkování, tedy aby lidi nevolili jen jak ovce strany, ale podporovali současně konkrétní kandidáty. Pracovitost, ochota k prosazování konkrétních zákonů, lidskost kandidátů je odvozena čistě od toho, jací konkrétní lidé ve sněmovně zasednou. Ke kandidátkám by měl člověk přistupovat jako k nabídce osobností, z níž si vybírá. Nejlepší je v tomto doporučení protikorupčního projektu Rekonstrukce státu.


Sociolog Stanislav BilerStanislav Biler, sociolog: Tématem voleb se stala technokratická správa země bez zakotvení v jakýchkoli idejích, což je doprovázeno fascinací tradičních stran Andrejem Babišem. Babiš postavil svou přidanou hodnotu na tom, že ho žádný pravo-levý nebo konzervativně-liberální střet nezajímá, a za podstatné považuje organizační a řídící či manažerské schopnosti. Tradiční strany nejsou schopny na tento postup adekvátně reagovat a nedokáží voličům smysluplně vysvětlit důležitost a podstatu své existence. Asi nejzajímavější pak je, že po letech ekonomického úpadku či stagnace nikdo nepřišel s progresivním návrhem či vizí, kam by se Česká republika měla posunout nebo jaká by snad měla být její role v evropské a světové ekonomice.