Ostrava je outsider, ale v tom nejlepším smyslu toho slova

Ostrava - Milan Uhde říká, že vnímá svou funkci předsedy Rady České televize, kterou zastává od roku 2011, především jako kritickou. „Nedávám své nevymáchané hubě darmo jíst,“ řekl po zasedání radních v Ostravě, kde projevil například jasný názor na téma reklama ve vysílání. „Ve veřejnoprávní televizi nemá reklama co dělat. Snažil bych se, aby poslanci zprostili Českou televizi od placení DPH. Jestli chtějí kvalitní televizi bez reklamy, musí na to uvolnit peníze z daní. Kolegové říkají, že to nikdy neudělají, ale já bych to zkusil,“ řekl dramatik, chartista, bývalý předseda Parlamentu a někdejší ministr kultury po jednání v Ostravě. A jak vidí jeho kritický duch tvorbu ostravského televizního studia? „Vnímám ostravské studio jako jistého outsidera, ale v tom nejlepším smyslu toho slova,“ řekl mimo jiné předseda televizních radních.

Součástí programu jednání Rady České televize byla prezentace práce Televizního studia Ostrava, kterou shrnul ředitel Tomáš Šiřina. Jak se vám líbila? Co jste si z ní vzal?

Jsem rád, že prezentace byla skromná, nevychloubačná. Je snadné pustit pěkné a působivé ukázky z hotových děl. Každý ví, že i v těch nejhorších pořadech se najde pár metrů takových. Konkrétní pořady si najdu, podívám se na ně a udělám si názor. Skromná prezentace pana ředitele ale nastínila, jaké jsou v regionu problémy, co si studio vytýčilo, k čemu se chce vyjadřovat, co nabízí oborově. Třeba ukázky ze zpravodajství, výjevy z demonstrací, byly na místě a byly účinné. Na nich je vidět, jaké má regionální redakce před sebou problémy.

Rada probírala také reportáž pořízenou na protiromské demonstraci v Ostravě, ve které hovořil sociolog Jiří Siostrzonek. Velká rada - tedy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání aktuálně řeší stížnost, podle které nebyl příspěvek úplně v pořádku, že vlastně přitakává neonacistům. Co si o tom myslíte?

Především tady jde o celospolečenský problém, který přezrál - dvacet let se neřešil. Sklízíme strašný úhor z posledních dvaceti let, ale také z předchozích čtyřiceti let. Nejenom zpravodajství, ale také ostravská publicistika se s tím musí vyrovnat. Stojí před závažným úkolem. Z prezentace studia jsem vyčetl, že si je jeho vedení vědomo, že situace v regionu je v tomto směru hořlavá. Nechci předem vědět, jak se s tím bude vyrovnávat…

Milan Uhde na zasedání Rady ČT v Ostravě
Zdroj: ČT Ostrava
Autor: Rostilav Šimek

Jaký je postoj rady k reportáži z ostravské demonstrace radikálů?

Rada se k této reportáži dosud nevyjádřila. Zatím to udělal generální ředitel České televize a jeho tým, my jako radní jsme neměli dost času, abychom názor vyslovili. Navíc, Velká rada vyhlásila v této věci správní řízení, takže zřejmě nebude žádoucí, abychom předbíhali.

Jaký je váš názor?

Můj naprosto soukromý názor je, že není vůbec žádná chyba, že dostal Jiří Siotrzonek příležitost vyjádřit svůj pohled na věc. Podobný názor zastává spousta lidí, nelze se tvářit, že ne. Budou zaznívat i horší. V některých bodech s panem Siostrzonkem nesouhlasím, to je ale vedlejší. Podstatné je, že to nebyla informace, jak to prezentovala moderátorka, ale názor. Měla říct, a měl jí to také poradit editor, který ji měl na drátě, že v tématu budeme pokračovat a oslovíme další lidi. Ona poděkovala za informaci. Vzbudilo to dojem, že celé studio stojí za vším, že pan Siostrzonek řekl. To byla chyba. Nemyslím si, že došlo k porušení zákona. Bylo to opomenutí, které by se nemělo opakovat. Obecně by z toho měl vzejít apel na moderátory a editory, že se mohou dostávat do podobných konfliktů, které budou vyžadovat velmi pohotovou reakci. To je můj názor. Jsem zvědav, co tomu řekne Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. V jejich čele jsou právníci, kteří mívají dosti kategorické úsudky.

„Nemám nic proti pražským pohledům, právě naopak, ale je dobré mít mimopražské pohledy. A nepražský pohled podle mne velice dobře ztělesňuje Ostrava.“

V čem si myslíte, že jsou kvality ostravského studia? Co se vám z jeho tvorby líbí?

Jsem už tradičně příznivcem ostravské publicistky. Třeba Povaha česká přinesla, podle mého názoru, Ostravě obrovské body. Velmi se těším na cyklus Fenomén underground. Český underground je opravdu evropský unikát, v rezistenci, v morálním postoji i v tvorbě, která z něho vyšla. Předpokládám také, že se díky tomuto pořadu seznámím i s věcmi, se kterými jsem jako pamětník a Pražák nepřišel do kontaktu. Ostravské studio chápu a hodnotím jako jistého outsidera, ale v tom nejlepším smyslu toho slova. Jsou náměty, které v Praze mohli mít, ale nemají je, má je Ostrava. Nebyly jednoznačné názory, jestli underground vůbec dělat. Nakonec převládly ty správné. A to, že se tento cyklus vyrábí v Ostravě, pokládám za velké plus. Nemám nic proti pražským pohledům, právě naopak, ale je dobré mít mimopražské pohledy. A nepražský pohled podle mne velice dobře ztělesňuje Ostrava.

V čem má tvorba z Ostravy rezervy. Co se vám nelíbí?

Všeobecně vidím rezervy České televize v dramatické tvorbě. To ale není symptom ostravského studia. Dramaturgie televize stále vězí jednou nohou v zajetí představy, že televize musí dělat umění trochu nižšího typu, že inscenace nebo film by měly končit dobře. Tragické konce prý lidé nemají rádi. Vidím to i v tvorbě ostravského studia, ale v menší míře. Nebezpečná je představa, že televizní divák je méně náročný než divadelní. To může vést k tomu, že dramatická tvorba se začne podbízet. A seriály, které Česká televize vyrábí, k tomu mají sklon. Zábavně se tlachá, místo toho, aby se šlo na kořen dramatického konfliktu. Ale to už mluvím jako dramatik, ne jako předseda televizní rady.

Milan Uhde a Miloš Štědroň
Zdroj: ČT Brno

Z toho tak trochu plyne, že jako divák někdy trpíte…Jak často zapínáte televizi?

Dívám se na televizi velmi pilně, vnímám to jako svou povinnost. Samozřejmě, některé pořady se mi strašně nelíbí od začátku.

Které třeba?

Na seriály se sice dívám, ale neoslovují mne. Mám naštěstí zvukově izolovanou pracovnu, takže rodina neslyší moje láteření, když je sleduji. Domnívám se, že profesionální tvůrci, a hlavně tvůrkyně takzvaných seriálů, zneužívají principu – a co bylo dál. Vysvětluji to poněkolikáté na kadeřnici Jarušce, která kadeřila mou maminku. Vozil jsem ji za ní, čekal jsem na ni a vždycky jsem vyslechl, co paní Jaruška vykládá o svých kamarádkách, co mají s mužskýma, co mají v zaměstnání, co s děckama a tak dále. Byl to hotový seriál. Poslouchal jsem a už jsem byl zvědavý, jestli ta Blanka, která měla čtvrtého partnera a vždycky ho načapala v posteli s jinou a vždycky mu to odpustila, jestli to tak bude i popáté… Ale to neznamená, že jsem tím dostával nějakou hodnotu. Dostával jsem jen uspokojení své touhy dozvědět se, jak to bylo dál. Ale ten seriál má mít nějakou hodnotu. Třeba Buudenbrookovi podle Thomase Manna, to byl seriál jako víno. Tvůrkyně seriálů, při vší dovednosti dialogické, nejsou Thomas Mann. Máme obrovský poklad v literatuře 19. století, jsou tam stovky seriálů, příběhů, hrdinů, protože to byla epická literatura. Česká televize ale chce mít původní seriál, kde paní kadeřnice Jaruška vypráví za peníze, co potkalo její kamarádky. Prosím, jestli se to někomu líbí…

V České televizi se točí také nové formáty jako třeba reality show. Poprvé vznikla jedna i v ostravské tvůrčí producentské skupině, jmenuje se Hospoda u druhé šance. Zaregistroval jste to?

Přiznám se, že jsem to neviděl. Jsem k reality show trochu nedůvěřivý. Možná je to tím, že to, co jsem zatím viděl, mne nepřesvědčilo. A asi je to i nedůvěra staršího člověk k tomu, co přichází nového. Jsem však přesvědčený, že v televizi se dá dělat všechno, ale musí se to dělat s velkou důvěrou v diváka. Nevede nikdy k dobrým koncům, když tvůrce řekne, já bych to takhle nedělal, ale divák to tak bude chtít. Shoda tvůrce s divákem je základním předpokladem kvality.

Sice to tak nevypadá, ale nemyslíte si, že zraje čas k tomu, poupravit pravomoci regionálních studií? Nebylo by žádoucí dát jim trochu větší svobodu?

Je to jistě téma, které je na místě. Také generální ředitel Petr Dvořák při svém nástupu osvědčil velmi vzácné pochopení pro to, že tyto věci chce slyšet. Pamatuji si na připomínky z Ostravy, že jsou některé záměry nenaplněné, že komunikace není ideální. Bodejť by byla! Ale jsem přesvědčený, že je tady prostor pro to, aby se o tom mluvilo. Regionální studia však musejí statečně předstoupit a říct, my pohřešujeme to a to, tady se nám šláplo na kuří oko, to jsme chtěli dělat a nemohli jsme, přestože to bylo slibné. Praha nechce utlačovat, ale fakticky utlačuje. Viděl jsem i jako ministr kultury, Pražáci jsou prostě po ruce. Bylo to tak, je to tak stále. Ale na všechno musí být dva – jeden křivdí a druhý si křivdit nechá.

Proč jste přijal funkci v televizní radě? Co vám dává?

Jsem si vědom toho, že nejsem ideální autor pro Českou televizi, ale využívám svého kriticismu. Jsem přesvědčený, že Česká televize potřebuje kritiky. Když je nemá venku, třeba v nějakých časopisech, má je mít interně. Takže já se hlásím ke kritické funkci rady a myslím si, že nedávám své nevymáchané hubě darmo jíst. V březnu končí můj mandát a já to rozhodně nepovažuji za ztracený čas. Pro sebe určitě ne. A možná, že to něco v drobném rozměru přineslo i České televizi.

Šel byste do toho ještě jednou?

Kdyby někdo chtěl, rád bych o tom uvažoval, ale spíše si myslím, že nikdo chtít nebude.

Milan Uhde

Spisovatel a dramatik Milan Uhde se narodil roku 1936 v Brně. Za komunismu byl aktivním představitelem disentu, mnoho let měl zakázáno publikovat, nemohl sehnat ani dělnickou práci. Psal pod cizími jmény divadelní hry, hlavně pro Divadlo na provázku. Podepsal Chartu 77. Po převratu v roce 1989 vstoupil do politiky. Byl členem Občanského fóra, ODS a později Unie svobody. V letech 1990-1992 byl ministrem kultury, v roce 1993 byl předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 1998 opustil aktivní politiku a stal se opět spisovatelem z povolání. Za svou tvorbu získal řadu ocenění - Cenu Egona Hostovského, Cenu Toma Stopparda za hru Pán plamínků, Cenu Sazky a Divadelních novin za hru Zázrak v černém domě, Cenu Alfréda Radoka za stejnou hru. Od roku 2011 je předsedou Rady České televize.