„Vědci musí děkovat laikům, že je platí ze svých daní“ říká Pavel Plevka

Grant dva miliony eur od Evropské vědecké rady se podařilo získat českému vědci Pavlu Plevkovi. Cílem jeho projektu, naplánovaný je na pět let, je základní výzkum schopnosti pikornavirů infikovat zdravé buňky. Pikornaviry kromě nachlazení způsobují například obrnu, ale také encefalitidu. Nadto jsou podobné virům, které významně přispívají k úhynu včelstev v Evropě a USA, což kriticky ohrožuje produkci klíčových plodin. Celý projekt proběhne v brněnském Středoevropském technologickém institutu – CEITEC. Bez jeho vybavení a pověsti by totiž bylo získání grantu nemyslitelné. S Pavlem Plevkou hovořil v pořadu Před půlnocí z 11. října Petr Kotrla.

Včera jste se vrátil ze Spojených států. Jak se cítíte? Byla to návštěva pracovní nebo osobní?
Mohl bych být svěžejší. Časový posun byl šest hodin, takže se dobře probírám. Primárně jsem tam jel za manželkou, ale také jsem se stavil za svým bývalým školitelem, abychom dopsali dva vědecké články.

Nakolik se práce vědce liší od běžných povolání třeba jen, co se harmonogramu týče?
Výhodou je časová flexibilita. Snažím se přijít do práce na osmou hodinu a pak pracuji někdy do šesti, někdy do osmi hodin. Další je, že vědecká práce kombinuje experimentální část v laboratoři a čtení vědeckých článků nebo plánování dalších experimentů, A to může člověk dělat, jak se mu hodí.

Zabýváte se pikornaviry, které jsou známy už delší dobu. Sám jsem o nich ale nikdy neslyšel. Je to moje chyba? Nebo se o nich prostě málo ví?
Určitě jste o nich slyšel, protože způsobují celou řadu onemocnění. Čtyřicet procent všech nachlazení je způsobeno pikornaviry. Nejzávažnější onemocnění je obrna, která je způsobena poliovirem, jedním z pikornavirů. Tento vir byl naštěstí téměř odstraněn z planety, ale jiné pikornaviry stále vyvolávají závažná onemocnění. Například nemoc nohou, rukou a úst, kdy se na končetinách a v ústní dutině objevují malé vřídky, doprovázet to mohou vysoké horečky. Nadto některé druhy tohoto viru mohou vyvolat encefalitidu, která může mít za následek trvalé poškození mozku, ale i smrt pacienta. Obecně je tedy znáte, jen jste se nesetkal s tímto označením, které obecné veřejnosti příliš známo není.

Jak je to s léčbou? Jestliže způsobují pikornaviry třeba nachlazení, tak na to vlastně léky nejsou?
Proti pikornavirům léky nejsou. Lékař vám doporučí pravděpodobně léky, které vám pomohou od symptomů. Aby se vám lépe kašlalo a odsmrkávalo, popřípadě nebolelo v krku. Infekci ve skutečnosti však zvládne váš imunitní systém.

Jak jste se k výzkumu pikornavirů dostal?
Na střední škole mě zaujalo, jak jsou viry jednoduché, a zároveň důležité, protože způsobují řadu vzácných onemocnění. Na přírodovědecké fakultě v Praze jsem se rozhodl vypracovat svoji diplomovou práci ve skupině virologie. Získal jsem tím první praktický kontakt s vědou, protože jsem studoval myší poliomavirus. Na postgraduální studium jsem se přihlásil do Uppsaly ve Švédsku, kde jsem studoval strukturu virů, které infikují bakterie, případně viry rostlin. A na postdoktorandskou stáž jsem odjel do Spojených států, kde jsem začal studovat lidské viry. Třeba virus, který způsobuje horečku dengue  a také některé pikornaviry.

Od Evropské vědecké rady jste letos získal grant v hodnotě dvou milionů eur, což je asi 52 milionů korun. Jak velký je to bod ve vaší kariéře?
Cením si toho velmi. Je to pro mě šance založit si tady vlastní skupinu a rozvíjet moje vědecké nápady, jak by se výzkum pikornavirů měl posunout dál. Samozřejmě finanční zajištění je kritické pro rozvoj projektu. Je to relativně štědrý grant, ale srovnatelný s většími granty, které dostávají vědci ve Spojených státech.

Před půlnocí

Nakolik je obtížné na takový grant dosáhnout?
Celková úspěšnost je asi deset procent z podaných žádostí, což také není nijak výjimečné. Moji kolegové v Americe se museli vypořádávat s úspěšností pět až sedm procent.

Projekt bude realizován v rámci Středoevropského technologického institutu – CEITEC. Jakou roli hrála tato instituce v grantovém řízení?
CEITEC byl pro grant kriticky důležitý. Ostatně do České republiky a na CEITCEC do Brna jsem se rozhodl vrátit proto, že tady bude nakoupeno velké množství unikátního vědeckého vybavení. A to mi vůbec umožnilo navrhnout v grantové žádosti tento konkrétní výzkum.

Jak hodláte peníze vynaložit? Jak bude výzkum vlastně vypadat?
Zčásti je využiji na rozšíření výzkumného týmu, nakonec by měl čítat asi osm až deset členů. A pak na samotný výzkum, nákup chemikálií, přípravků, abychom mohli pěstovat buňky, infikovat je virem, a ten pak dál analyzovat. Část peněz půjde na cesty za účelem sběru dat, které budeme provádět na synchrotronech v Evropě nebo ve Spojených státech.

Jak volnou roli máte při sestavování týmu?
Mám naprosto volnou ruku, což je příjemné, ale zároveň velká odpovědnost. Lidi hledám u nás a po celém světě. Záleží to jenom na vhodnosti kvalifikace a jejich schopnosti nasazení.

Jak se vám v hledání daří? Jak dlouho vůbec trvá, než se ten projekt rozjede?
V červenci jsem dostal rozhodnutí, že grant dostanu. Teď probíhají jednání s Evropskou unií a dohadují se konkrétní detaily realizace projektu. Samotný výzkum začneme provádět asi až na začátku března 2014.
Zatím mám dva postdoktorandské pracovníky, z Francie a Indie, a laborantku, ta je z České republiky. Nábor lidí je samozřejmě obtížnější, než kdybych pracoval na známé americké univerzitě. Na druhou stranu CEITEC se intenzivně snaží prezentovat vědecké komunitě, takže i přes svou relativně krátkou historii, začíná být ve světě znám. A to do značné míry pomáhá tuto bariéru překonat.

Projekt nepředstavuje jen spoustu peněz, ale také vědeckou výzvu. Cítíte nějaký tlak, že by mohl být váš projekt neúspěšný?
Z odpovědnosti jsem trochu vyděšený. Je to velký projekt, a protože jde o základní výzkum, výsledky nelze dost dobře předvídat. Nicméně jsem se to snažil naplánovat tak, abych nesliboval nesplnitelné. Teď nezbývá než to odpracovat a snažit se dosáhnout co nejlepších výsledků.

Pikornaviry mají určitou podobnost s viry, které způsobují vymírání včelstev. Hodláte se zabývat i touto oblastí?
Množství domestikovaných kolonií včely medonosné v Evropské unii nebo Spojených státech zhruba od roku 1950 stále klesá. Včela medonosná je přitom kritická pro opylení celé řady hospodářských rostlin a její úhyn způsobuje potenciální nebezpečí pro zemědělskou produkci. Jedním z faktorů, které k vymírání včel přispívají, jsou virové infekce.
Zajímavé je, že většina virů, které včely infikují, jsou vzdáleně příbuzné lidským pikornavirům, ale nejsou pro člověka infekční. Vznikl tak přirozený postranní projekt, který je ideální třeba pro studenty. Mohou v laboratoři pracovat s virem, který je nemůže ohrozit. Tyto včelí viry nejsou vůbec na molekulární úrovni prozkoumány. Zato u lidských pikornavirů byla provedena řada výzkumů, takže tam můžeme hledat jisté paralely a snažit se z toho poučit.

Kdybychom se měli bavit o předpokládaných výstupech vašeho projektu, lze to vůbec takto dopředu predikovat?
Je to základní výzkum. Budeme se snažit popsat životní cyklus pikornavirů na molekulární úrovni. To znamená, hledat strukturní detaily toho, jak pikornaviry zajistí své pomnožení v buňce. Ideální by bylo v rámci infikovaných buněk najít struktury, které jsou pro pomnožení pikornaviru kritické. Pak by bylo možné vytvořit látky, které by tyto struktury narušovaly nebo omezovaly jejich funkci, a využít je jako léčiva.
Je to běh na dlouhou trať. My provedeme pouze základní výzkum a vývoj léčiv může trvat deset patnáct, ale možná i dvacet let a jeho finanční náročnost bude vysoká. Proto by ho měla převzít nějaká farmaceutická firma.

Působil jste ve Švédsku, Spojených státech, teď jste zpátky v Česku. Jak velký je rozdíl mezi vědeckým prostředím u nás a třeba ve Spojených státech? Je to jenom v penězích?
Částečně je to o penězích, ale důležité je také know-how – organizace výzkumných institucí, jak jsou vědci motivováni k nejlepším výsledkům. I v tomto směru má Česká republika co zlepšovat.
Obecně se dá říct, že pracovní nasazení ve špičkových zařízeních ve Spojených státech je velmi vysoké. Například když jsem na Purdue University přišel do práce v pátek v osm hodin večer, vždy tam několik kolegů pracovalo. A podobně to v sobotu nebo v neděli. Ale i v České republice je mnoho vědců, pro které pracovní den nekončí odchodem z laboratoře.

Markus Dettenhofer, šéf CEITEC, v tomto pořadu řekl, že Česká republika se neumí v oblasti vědy tolik prodat jako Spojené státy?
To, jak se vědci prezentují na veřejnost, má dva důležité dopady. Ten důležitější pro samotnou prezentaci laické veřejnosti je jisté poděkování, že nás financuje ze svých daní. Nejsem si však jist, jestli tyto veřejné kanály mohou sloužit k navázání spolupráce třeba s nějakou firmou. Informace, které můžeme tímto způsobem prezentovat, jsou velmi obecné. V každém případě je dobře, že aspoň někdo ví, jak vypadáme a o co se snažíme.

Nakolik je pro vás návrat do České republiky velká změna? Těšíte se sem? Láká vás sem něco?
Do Čech se vracím po devíti letech v zahraničí, pět let ve Švédsku, zbytek v Americe. Zajímavý byl samotný návrat do Brna. V zahraniční jsem vždy žil v menších městech, ale Brno je krásné město, s historickým centrem, se spoustou kultury a života. V tomhle je změna příjemná. A samozřejmě že moji rodiče jsou velmi rádi, že jsem v Čechách, už jenom kvůli tomu, že se při nemusíme vyrovnávat s šestihodinovým časovým rozdílem. Do Čech se ovšem také vracím s vizí, že bych zde ustavil nějakou trvalou výzkumnou skupinu a měl dlouhodobou kariéru.

(redakčně kráceno)

Vydáno pod