Před 140 lety se začaly formovat Vítkovické železárny a strojírny

Ostrava – 7. listopadu 1873 se na Ostravsku zformovala společnost, která se stala jedním z největších průmyslových podniků tehdejší Evropy. Za vznikem Vítkovického horního a hutního těžířstva stála spolupráce bankéřského rodu Rothschildů, který vlastnil vítkovické hutě a železárny, s obchodním domem Gutmannů. Nastala éra velkého rozmachu firmy, který je spojen především se jménem ředitele Paula Kupelwiesera, který se funkce ujal v roce 1876.

Počátek železářské a hutní slávy Vítkovic ovšem sahá daleko před rok 1873. Za vznik společnosti je považován rok 1828, kdy nechal olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, bratr císaře Františka I., založit ve Vítkovicích Rudolfovu huť. Výhodou této lokality byla blízkost uhelných dolů a řeky Ostravice.

Poté, co v roce 1831 kardinál Rudolf Jan zemřel, nabídli jeho dědici huť k prodeji. Zájem projevil vídeňský bankéř Salomon Meyer Rothschild, který však dle tehdejších zákonů jako Žid nesměl vlastnit majetek. Firmu koupilo arcibiskupství, které ji později Rothschildům pronajalo. Až v roce 1843 získal Rothschild výjimku a společnost, která začala vydělávat na prudkém rozmachu výstavby železnic, koupil.

Pod vedením Rothschildů začal v roce 1835 ve Vítkovicích vznikat soběstačný komplex. Strojírna vyráběla parní stroje, mosty, železniční vagony, důlní nástroje či stroje pro hutě. První vysoká pec byla spuštěna v roce 1836. V roce 1858 byla ve Vítkovicích zahájena tradice produkce ocelových konstrukcí – tou první byl silniční most přes Labe v Litoměřicích.

Podnik však zasáhla hospodářská krize, potýkal se i s nedostatkem kapitálu a kvalitních surovin. Rothschildové se proto spojili s bratry Gutmannovými, kterým svěřili odpovědnost za chod svých báňských a hutních podniků. Ti posléze najali jako generální ředitele Paula Kupelwiesera, který v té době řídil válcovny v Teplicích.

Kupelwieser se zasloužil nejen o technický pokrok a prudký růst výroby, ale i o nadčasový sociální program. Zajistil kvalitní surovinovou základnu a vybudoval nové provozy, mimo jiné rozšířil zbrojní výrobu. Pro dělníky nechal postavit obytné domy, školy, kostel, jídelnu, nemocnici, zaměstnanci byli firmou dokonce pojištěni. Jeho éra skončila sporem s Rothschildy a odchodem z oboru - koupil jadranské ostrovy Brijuni, kde vybudoval věhlasné přepychové přímořské rekreační středisko.

Společnost se utěšeně rozvíjela i po změně ředitele. Mimo jiné se stala výhradním dodavatelem pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné lodě. Ještě do konce století firma začala s výrobou řady produktů, které ji proslavily po celém světě – klikových hřídelí, vysokotlakých ocelových lahví či ozubených kol. Rozmach pokračoval i po vzniku Československa a nezastavila ho ani hospodářská krize v 30. letech. Ve Vítkovicích vznikaly unikátní součásti elektráren, obří lodní hřídele, kotle i bezešvé nádoby. Během druhé světové války firmu ovládli Němci, kteří ji orientovali na zbrojní výrobu.

Po válce byl podnik znárodněn a Vítkovice se staly jedním z pilířů socialistického průmyslu. V roce 1992 byla vytvořena z někdejšího státního podniku státem vlastněná akciová společnost Vítkovice. V roce 1998 po 162 letech skončil podnik s vlastní výrobou surového železa. V roce 2001 společnost vyčlenila hutní výrobu do Vítkovice Steel, a. s., kterou stát později prodal ruské skupině Evraz. Současná skupina VÍTKOVICE MACHINERY GROUP, která je v soukromých rukou od roku 2003 (společnost ovládl podnikatel Jan Světlík), se zaměřuje především na těžké, energetické a dopravní strojírenství a stále patří k nejvýznamnějším českým průmyslovým podnikům.