OBČAN ZBLÍZKA: Nenápadná revoluce po smrti

Praha – Trochu morbidně řečeno, od nového roku budete moci být po smrti více v klidu. Dnešní právo totiž nahrává dědicům na úkor zesnulých a nový občanský zákoník tohle mění. Ovšem nemění se jen důraz na poslední vůli, ale zavádějí se také nové instituty, zejména dědická smlouva. V dnešním OBČANOVI ZBLÍZKA zmíníme ještě „nepominutelné dědice“ a různé typy závětí.

Pro ty, kteří příliš nepřemýšlejí, jak by mělo být po jejich smrti naloženo s jejich majetkem, má zákon základní pravidlo. Uplatňuje se tu „zákonná dědická posloupnost“, která odpovídá běžnému schématu rodiny a podle níž se uspokojují nejprve manžel nebo manželka zesnulého a jeho/její děti a poté další dědici.

V tomto nový občanský zákoník nezavádí dramatické změny. Stále se vychází z rozdělení do „dědických tříd“, jen se jejich počet rozšířil ze čtyř na šest tak, aby majetek maximálně „zůstal v rodině“. Pokud nejsou dědicové první třídy, přichází na řadu dědicové druhé třídy, poté třetí atd. Až když dědice nelze určit z žádné třídy, připadá majetek státu.

Dědické třídy

V první třídě jsou děti a manžel/manželka zesnulého. Dědí každý stejným dílem. Pokud některé z dětí nedědí, přechází nárok na jeho děti. Ve druhé třídě jsou manžel, rodiče a osoby, které se zesnulým žili ve společné domácnosti (nejméně po dobu jednoho roku před smrtí). Každý dědí stejným dílem, ale manžel nejméně polovinu. Ve třetí třídě jsou sourozenci a opět ti, kteří s ním žili ve společné domácnosti. Ve čtvrté třídě je babička s dědou zesnulého. V páté třídě pak je prababička s pradědou. Nakonec, v šesté třídě jsou neteře, synovci, tety a strýcové.


Závěť

Závěť musí být písemná. To je základní předpoklad platnosti tohoto kroku pro případ smrti.

Stávající formy závěti (třeba sepsaná vlastní rukou nebo veřejnou listinou) stále platí. Nově zákoník přináší takzvané privilegované závěti s úlevami. Ty přijdou na řadu, když budeme v ohrožení života (živelní katastrofa, autonehoda, veřejné nepokoje…). Tyto „úlevy“ spočívají v tom, že není třeba dodržet požadavek písemné formy. V takovém případě bude možné závěť učinit ústně před třemi současně přítomnými svědky. Pokud nebezpečí ve zdraví přečkáte, závěť již nebude platná, pokud ji posléze písemně nepotvrdíte.

Příklad: Mezi druhy privilegovaných závětí patří též závěť učiněná před starostou, na palubě letadla nebo lodi před kapitánem. A nakonec během ozbrojeného konfliktu před velitelem.


Významnou novinkou jsou vedlejší doložky k závěti. Půjde o dědictví s podmínkou, kdy například přenecháte podíl ve firmě svému synovi s tím, že dědictví dostane, až vystuduje vysokou školu. Zákon výslovně zakazuje uložit jako podmínku spáchání trestného činu (například vykrást klenotnictví) anebo „zřejmě obtěžující“ či šikanózní činnost.

Takové podmínky jsou dle zákona nepřípustné a nepřihlíží se k nim, což znamená, že dědic má na majetek nárok i bez ohledu na nesplnění takové podmínky.

Příklad: Ve své závěti podmíníte zdědění rodinného domu tím, že se dcera vdá a syn se bude muset vzdát své homosexuální orientace.


Další z novinek je dědická substituce neboli náhradnictví. To bude buď obecné, nebo tzv. svěřenské nástupnictví.

Obecné: Chci, aby byl dědicem můj dobrý přítel František. Pro případ, že František odmítne anebo se toho, aby mohl dědit, nedožije, mohu v závěti určit jako náhradníka jeho podílu někoho jiného. A tak dále. Svěřenské: Jako dědice určím Františka a zároveň určím, kdo daný majetek zdědí po Františkovi.

Rozdíl je v tom, že v rámci obecného náhradnictví můj majetek připadne pouze jednomu danému dědici a tím naše vůle končí. Dědic může s majetkem nakládat, jak je mu libo. Kdežto v rámci svěřenského nástupnictví Františkovi například připadne náš dům, ale zároveň určím, komu dům připadne ještě po Františkovi. František tak předmět dědictví nesmí zcizovat (prodat) ani zatěžovat (hypotéka), když mu to výslovně neumožním. Výhodou tohoto nástupnictví je zejména to, že zůstane chráněna vůle zesnulého, který si například nepřeje, aby se dům, který postavil, hned po jeho smrti prodal.

Dědická smlouva

Pro dědice je velmi výhodnou novinkou dědická smlouva. Takovou smlouvu totiž není možné bez dědicova vědomí změnit.

Příklad I.: Otec uzavřel dědickou smlouvu se synem, kde mu přenechává auto. Když se pak týden před smrtí rozhodne auto přenechat v závěti dceři, k závěti se nebude přihlížet.

Příklad II.: Když se rodič s dětmi v dědické smlouvě dohodne na tom, že si dcera nechá byt a syn chalupu, musí s případnými změnami souhlasit obě děti.


Dědická smlouva je pevnější zejména oproti závěti, kterou je možné klidně den před smrtí přepsat. Smlouva musí mít formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu (pokud ji nemá, hledí se na ni jako na závěť). Dědickou smlouvou nelze pojistit celou pozůstalost. Čtvrtina musí zůstat volná pro případ „zvlášť projevené vůle“ (třeba zmiňovaná závěť).

Nepominutelný dědic

Jakkoliv zákoník umožňuje volnost, nezapomíná na "nepominutelné dědice". Ani dědickou smlouvou nebo závětí je totiž nemůžeme vzít zkrátka, protože jim náleží bez ohledu na naši vůli povinný díl majetku.

Nepominutelní dědici jsou děti zesnulé/ho a jejich povinné díly jsou nově tři čtvrtiny zákonného dědického podílu pro nezletilé a jedna čtvrtina zákonného dědického podílu pro zletilé.

Zákonné podíly podle dědických tříd jsme zmínili výše (v první třídě manžel/manželka a děti rovným dílem atd.). Pokud tedy mám jednoho nezletilého syna a manželku, syn má nárok na tři čtvrtiny z poloviny dědictví (protože dle první dědické třídy oba dva dědí rovným dílem). Když mám ještě jednoho syna, musí každý z nich dědit alespoň tři čtvrtiny z jedné třetiny (protože opět tito tři lidé – dva synové a manželka – dědí rovným dílem).

Se „zbylými čtvrtinami“ si můžu naložit, jak chci, třeba je závětí odkázat kamarádovi. Důležité je připomenout, že pokud si svou pozůstalost nijak neupravím, bude se postupovat podle dědických tříd, tedy děti s manželkou dědí stejným dílem a tak dále.

Tato ustanovení slouží jedinému: jako ochrana potomků a dalších nepominutelných dědiců, pokud zesnulý svůj majetek rozdělil mezi známé.

Příklad: Mám jen dům v hodnotě deset milionů. Mám nezletilého syna a manželku. Pokud bych své dědictví nijak neupravil, syn i manželka mají nárok každý na polovinu domu. Jenže když závětí odkážu vše jen manželce, syn má i tak právo na vyplacení nepominutelné části. Tou budou v tomto případě tři čtvrtiny z pěti milionů, tedy 3 miliony 750 tisíc.


Odkaz

Zákoník nově umožňuje vydělit z dědictví konkrétní věc – třeba sbírku porcelánu nebo obraz – a odkázat ji například rodinnému příteli. Když jde o „odkaz“, nemusí se jeho příjemce účastnit dědického řízení a ani ho nemusí trápit dluhy zemřelého, protože není „dědic“. Odkázat tímto způsobem proto nelze celý majetek, aby nebyli škodní věřitelé zadluženého majetku. Každému z dědiců tak musí zůstat alespoň čtvrtina z hodnoty dědictví odkazy nezatížená.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK/imago stock&people

Pozor na předlužený majetek

Do teď se dluhy hradily do výše majetku nabytého dědictvím (i když jsme jako jediný dědic nabyli majetek v hodnotě tři sta tisíc a zůstavitel dlužil dva miliony, budeme muset věřiteli uhradit pouze oněch tři sta tisíc). Nově přechází na dědice dluhy v plné výši.

Jedinou obranou mu po novém roce bude "výhrada soupisu pozůstalosti". Jde o to, že dědic uplatní prostřednictvím soudu takzvanou výhradu soupisu majetku zesnulého.

Výhrada se uplatní tak, že dědic prohlásí (ústně u soudu anebo písemně), že uplatňuje výhradu. Má na to 1 měsíc od doby, kdy ho soud informoval, že takovou výhradu uplatnit může. Soupis nebude provádět dědic, ale určený znalec.


Soupisem si dědic zajistí, že bude mít povinnost hradit dluhy jen do výše nabytého dědictví. Výhrada soupisu padá, když se prokáže, že zůstavitel nějaký majetek v soupisu úmyslně zatajil (třeba by předtím, než přijde znalec, něco z majetku schoval, například drahý obraz). Pokud se na to pak přijde, tak na dědice přejdou dluhy v plné výši.

Dědictví budeme moci i po novém roce odmítnout, tak jako dnes, ale nově se ho i vzdát ve prospěch někoho jiného. Zákon přináší také nový institut zřeknutí se dědictví. To se činí formou notářského zápisu, a protože se jedná o smlouvu, nepůjde ji jednostranně měnit (tak jako dědická smlouva).

Příklad: Zesnulý má dva syny a jednomu z nich za svého života daruje dům, protože již má rodinu. Vzhledem k tomu, že druhému synu nic za života nedaroval, chce předejít případným sporům po své smrti. S obdarovaným synem tak uzavře dohodu o zřeknutí se dědictví.


Dalším tématem OBČANA ZBLÍZKA, ve čtvrtek 14. 11., budou obecně smlouvy. Pokud máte k tomuto tématu jakékoliv dotazy, pošlete nám je do Poradny.