Jsou věci, které se nedají vědou vysvětlit

Ostrava – Magie, esoterika, astrologie, alchymie, tajemství – to jsou témata, která Jonáše Tokarského, předpůlnočního hosta Šárky Bednářové, přitahovala už od dětství. A taky inspirovala k vlastní tvorbě. První povídkové texty napsal ještě jako student gymnázia, za první povídkovou knížku Alchymické dítě byl v roce 2004 nominován na objev roku ceny Magnesia Litera.

Dnes Jonáš Tokarský vědecky bádá v oboru nanotechnologie na Technické univerzitě VŠB a tajemství odhaluje jiným způsobem.

Dá se říci, že alchymie vás přivedla k chemii? Proto jste se rozhodl studovat VŠ chemicko-technologickou v Praze?

Ano, proto jsem se začal věnovat chemii. Bavila mě chemie, protože mě bavila alchymie. Rozhodoval jsem se mezi humanitní větví, nakonec dnes dělám to, co dělám.

Jakým objevem se můžete pyšnit?

Myslím, že Centrum nanotechnologií na VŠB se pyšní objevy v oblasti fotoaktivních nanočástic. Řeší např. znečištění omítek, díky novým objevům fasáda zůstane dlouho čistá. Největší boom zažívá obor nanotoxikologie. Zjišťujeme, jak nanočástice působí na přírodu a člověka. Jaký je jeho koloběh v tělech zvířat. Moc toho zatím nevíme…

V tomto regionu jsme citlivější na prachové částice v ovzduší, směřuje tam vaše bádání?

Já se tímto osobně nezabývám. Já se věnuji fotoaktivním částicím.

Kromě toho píšete, jak vypadá tvůrčí dílna?

Je to kuchyňský stůl, u kterého sedím a píšu.

Píšete večer, kde berete inspiraci?

Mám zvláštní pocit, těžko popsatelný, je to touha něco vytvořit. Někdo hraje na hudební nástroj, skládá písně, modeluje. Baví mě tvořit příběhy na papíře.

Vytvořil jste příběhy a postavy se zvláštními názvy. V knize Alchymické dítě se například objevují jména Eulálie Zimná, Artepius Třas…

Inspirace je mnohem starší, a to spisovatelem G. Meyrinkem. Psal kratší povídky, humornější, v jedné z nich pojednává o jednom večeru a pánovi, který se jmenoval Amadeus Veverka, ten byl mou inspirací. Toto jméno mě inspirovalo. U Eulálie Zimné jsem přišel na jméno, když jsem seděl v hospodě, kde byla zima.

Kniha způsobila rozruch. Byl jste nominován na objev roku. Překvapilo vás to?

Ano, v knize je sedm povídek. První jsem napsal ve 14 letech. Za tu dobu jsem jich napsal jen těch sedm.

Kniha se točí kolem nadpřirozeného světa. Děláte si z nich trochu legraci. Povídky jsou prošpikovány černým humorem. Připouštíte existenci andělů, démonů?

Záleží na tom, co si pod tím představíme. To, co někdo nazývá démon, může být vnitřní nemoc. Než vznikla psychiatrie, byli lidé přesvědčeni o tom, že tělo člověka obývá zlý duch.

Nadpřirozeno - hledáte v tom racionální důvod? Četl jste Bibli? Co si o ní myslíte? 

Zajímavé téma z historického pohledu. Je poskládána z mnoha vrstev, z mnoha zdrojů, které se překrývají i doplňují. Jsou tam i nelogičnosti. Generace teologů se to snažila skloubit a vysvětlit.

Nevěříte tedy proroctvím?

Ne.

Třeba že planetu bude sužovat sucho?

Kdyby to byla jediná Bible, která by proroctví obsahovala, pak ano. Takových proroctví v různých kulturách je hodně.

Proč nepíšete o reálném životě? Proč utíkáte do duchovních světů, když jim nevěříte?

Náboženství a esoterika, to je rozdíl. V literatuře píšu podle toho, jakou literaturu mám rád. Mám rád spíše tu únikovou, zažiji něco jiného, než to, co je v běžném světě. Nechci číst jiný příběh z reálného světa.

Jsou neprobádána bílá místa, která vás trápí? Chcete přijít věci na kloub a nedaří se?

Takové situace jsou, ale kdybych se věnoval širokému spektru záhad, zbláznil bych se. Základní otázka je otázka smyslu života. Na to jsem zatím nepřišel.

Je vám 30 let, máte život před sebou, jste na prahu vědeckých objevů. Jak vnímáte dnešní mladou generaci? Já mám pocit, že je v jistém směru nešťastná, že žije povrchně, že jí možná něco schází. Jak to vidíte?

Mám pocit, že máte pravdu. Nevím, jestli generace mladých je povrchní, četl jsem, že deprese bude nejrozšířenější nemocí. Když mladý člověk začne žít svůj život, je zavalen banalitami. Informací je ohromné množství, jen malé procento je důležitých. Myslím si, že hlavně tempo je problémem.

Dá se zastavit a najít klíč ke smyslu života?

To je těžká otázka. Na to nedokážu odpovědět. Snažím se úplně vypnout, když to jde. Nemám rád třeba zvukové kulisy. Snažím se vypnout tak, že mám doma absolutní ticho. Čtu si, přemýšlím, koukám z okna.

Zajímáte se o věci veřejné? Že země prožívá turbulenci, politický a společenský kvas?

Čtu noviny, ale snažím se nad tím moc nepřemýšlet.

Jaké jsou vaše plány a sny?

Rád bych zůstal ve vědě a věnoval se tomu, do čeho jsem se ponořil. Psaní vědeckých článků je také psaní. Kdybych poskládal dohromady materiál na druhou knihu, byl bych rád.

Redakčně kráceno