Mendelianum lidem ukáže svět molekulární biologie a genetiky

Brno – Odkaz Gregora Johanna Mendela, zřejmě nejslavnějšího vědce, který v Brně působil, do budoucna připomene nová stálá expozice. Ponese název Mendelianum - Atraktivní svět genetiky. V budově Biskupského dvora, kde sídlí Moravské zemské muzeum v Brně, už dokončili stavební úpravy a začali s instalací expozic. Pro veřejnosti by se měla výstava otevřít počátkem příštího roku. Od smrti zakladatele genetiky letos v lednu uplynulo 130 let.

Moravské zemské muzeum pro své nové informační centrum věnované dějinám genetiky vybralo Biskupský dvůr, kam Mendel pravidelně chodíval jako člen Hospodářské společnosti a Přírodozkumného spolku. „Jsou to prostory, kde se věda a genetická věda vždycky dělala. Tady, kde stojíme, Mendel představoval své objevy ze všech oblastí, ve kterých působil. My chceme genius loci této místnosti spojit s pohledem na atraktivní svět genetiky,“ vysvětlil ředitel Moravského zemského muzea Martin Reissner.

„Pod tímto krásným stropem, v těchto zdech, se poprvé na světě hovořilo o záležitostech, jako je genetika a dědičnost.“

Martin Reissner, ředitel Moravského zemského muzea


Obor, který dnes fascinuje svět, ale podle Reissnera brali Mendelovi současníci s rezervou. „V této místnosti zasedala vědecká rada, moudří mužové Moravy, kteří si vyměňovali informace o tom, co v jednotlivých oborech svého bádání objevili. Reflexe těchto kolegů byly ve své době velmi zdrženlivé. Nebyly samozřejmě schopni dohlédnout významu toho, co Mendel objevil,“ dodal ředitel.

Na vybudování centra získalo muzeum dotaci 44,2 milionu korun. Expozice bude určena široké veřejnosti, klade si za cíl popularizovat vědu a výzkum v oborech molekulární biologie, genetiky a její historie. „Máme ambici, abychom vtáhli návštěvníka do světa současné genetiky už od počátku. Po vstupu se ocitne v jádru buňky, kde probíhají všechny zásadní procesy a návštěvník bude těchto procesů přímo účasten,“ slibuje odborný garant expozice Jiří Sekerák.

Asi největším lákadlem bude laboratoř, která návštěvníkům ukáže, jak reálně vypadá prostředí, kde se dělá výzkum v oblasti molekulární biologie a genetiky. Za běžného provozu si ji návštěvnici budou moci pouze prohlédnout, při vybraných příležitostech si ale sami pod odborným dozorem vyzkouší vědecké postupy. „Zkusí si všechny procesy - od pipetování přes mikroskopování,…“ dodal Sekerák.

Mendel, kam se podíváš

Návštěvníci především z odborných kruhů míří hlavně do Mendelova muzea v augustiniánském opatství na Starém Brně, kde vědec působil jako řeholník, a kde prováděl své pokusy. Největší devizou tohoto muzea je přímé spojení s osobou slavného badatele - sídlí v autentických prostorách a spravuje vědcovy osobní věci včetně rukopisů.

Mendelovo muzeum v opatství provozuje Masarykova univerzita, která má také své Mendelovo centrum pro vzdělávání v biologii, biomedicíně a bioinformatice a cyklus přednášek Mendel Lectures s účastí špičkových vědců. Univerzita také letos v únoru rozšiřuje svoji působnost o Mendel klub pro aktivní seniory. Projekt má spojovat odbornou výuku s praktickými doprovodnými programy, a to z různých oborů.

K odkazu Gregora Johanna Mendela se hlásí celá řada brněnských institucí, mezi nimi například Mendelova univerzita a její Mendeleum v Lednici. Univerzita vznikla r. 1919 jako Vysoká škola zemědělská v Brně, jméno slavného vědce do svého názvu převzala roku 1995. Lednické Mendeleum se pyšní titulem nejstaršího šlechtitelského pracoviště v České republice.

Dalším tradičním pracovištěm je právě Mendelianum, jež spadá pod Moravské zemské muzeum a pořádá také konferenční cyklus Mendel Forum, který se v roce 2013 zaměřil na kmenové buňky a jejich využití v medicíně.

Areál Mendelovy univerzity v Brně - Černých Polích
Zdroj: ČTK
Autor: Václav Šálek

Mendelův životopis

1822 Narozen 20. července v Hynčicích na severní Moravě v rolnické rodině Antona a Rosiny.

1834-1840 Gymnázium v Opavě. Mendel si přivydělával doučováním jako soukromý učitel.

1840-1843 Filosofický ústav v Olomouci. Mendel studoval matematiku, fyziku, filologii, teoretickou a praktickou filosofii a etiku.

1843 Augustiniánské opatství na Starém Brně. Mendel byl přijat jako novic do kláštera, jehož opatem byl C. F. Napp. Přijal zde řeholní jméno Gregor. Napp a farář F. M. Klácel podstatně ovlivnili Mendelův zájem o vědecké bádání.

1845-1848 Teologický ústav v Brně. V roce 1846 navštěvoval Mendel přednášky o zemědělství, ovocnářství a vinařství.

1847 Byl vysvěcen na kněze řádu augustiniánů.

1851-1853 Univerzita ve Vídni. Mendel studoval fyziku, matematiku a přírodní vědy a navštěvoval přednášky z experimentální fyziky, anatomie a fyziologie rostlin.

1854 Stavba skleníku v zahradě opatství.

1854-1864 Pokusy s hrachem. Mendel prováděl pokusy s hybridizací rostlin v zahradě opatství. Dva roky věnoval přípravě linií Pisum sativum s konstantními znaky.

1863 První článek o meteorologických pozorováních. Mendel pokračoval v těchto aktivitách až do roku 1882.

1865 Přednášky „Pokusy s rostlinnými hybridy“ na únorovém a březnovém zasedání Přírodovědného spolku v Brně. Mendel své přednášky v roce 1866 publikoval, na základě této práce je považován za otce genetiky.

1868 Mendel se stal opatem poté, co v roce 1867 zemřel opat Napp.

1884 Vážně nemocný Mendel zemřel 6. ledna 1884 v klášteře a byl pochován na Ústředním hřbitově v Brně do hrobky augustiniánů. Rekviem v kostele dirigoval Leoš Janáček.

Zdroj: Mendel 190


Duchovní i všestranný vědec

Gregor Johann Mendel nebyl jen vědec, ale i církevní hodnostář, své objevy provedl během působení v augustiánském klášteře v Brně. Ve své práci tak propojil vědu s vírou. Mendel se věnoval širokému spektru přírodních věd – od šlechtění, sadařství a ovocnářství, až po astronomii nebo včelařství.

Ve svém zkoumání vždy vycházel z toho, co viděl. Co a jak se dědí, zkoumal Mendel na hrachu setém, jehož pozorování se věnoval přes 9 let. Na rozdíl od ostatních přírodovědců své doby nezkoumal rostlinu jako celek, ale sledoval jednotlivé znaky a jejich četnost. Tu pak zpracoval matematicky. Přišel tak na principy, které položily základy moderní genetiky. Své poznatky shrnul Mendel v knize Pokusy s rostlinnými hybridy, již vydal v roce 1866. Během života ale tento významný přírodovědec uznán nebyl a ke znovuobjevení jeho myšlenek došlo až na počátku dvacátého století. Mendelovské principy jsou platné pro rostliny i živočichy a jejich platnost dodnes nikdo nevyvrátil. Jeho práce byla jedna z prvních, která aplikovala matematické metody na biologický výzkum. 

Od roku 1862 prováděl Mendel také každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. V seznamu třinácti Mendelových publikací se devět týká meteorologie. Jeho jméno dnes nese vedle muzea a univerzity i první česká vědecká stanice v Antarktidě.

Česká vědecká stanice J. G. Mendela v Antarktidě
Zdroj: Masarykova univerzita, Brno
Autor: Kamil Láska

Od Mendela k projektu lidského genomu

1856 Gregor Mendel začíná konat pokusy s křížením hrachu.

1859 Charles Darwin publikuje „On the Origin of Species“ („O původu druhů“).

1866 Mendel publikuje „Versuche über Pflanzen-Hybriden“ („Pokusy s rostlinnými hybridy“). Rozesílá separátní výtisky, ale ty zůstávají bez povšimnutí.

1871 Friedrich Miescher podává zprávu o objevu nukleinu z izolovaných buněčných jader; přestože je dnes nuklein znám jako směs nukleových kyselin DNA a RNA a bílkovin, je to první práce o nukleových kyselinách.

1900 Carl Correns a Hugo de Vries nezávisle znovuobjevují Mendelovy principy, a tím i jeho práci. William Bateson uvádí Mendelovu práci ve známost v londýnské Královské zahradnické společnosti a záhy ji překládá.

1902 Walter Sutton prosazuje chromozomovou teorii dědičnosti, totiž, že chromozomy se chovají stejně jako Mendelovy elementy (brzo pojmenované geny).

1902-1909 William Bateson zavádí termíny genetika, alelomorpha (nyní zkráceno na alela), homozygot, heterozygot a další.

1909 Archibald Garrod zjišťuje, že určité lidské choroby jsou vrozené chyby metabolismu a dědí se jako recesivní znaky. Tím dává vznik biochemické genetice.

1944 Oswald Avery, Colin MacLeod a Maclyn McCarty podávají jasný důkaz toho, že DNA je dědičnou látkou.

1953 James Watson a Francis Crick objasňují třírozměrnou strukturu molekuly DNA, dvojitou šroubovici.

1970-1979 Paul Berg, Stanley N. Cohen a další vyvíjejí metodu štěpení DNA a spojováním fragmentů vytvářejí nové sekvence. Začíná éra genového inženýrství.

1983 Poprvé je přesně lokalizován na chromozom defekt genu podmiňující onemocnění člověka „Huntingtonovu chorobu“ a následně je zpřístupněn pro další studium.

1999 Je zjištěna sekvence prvního lidského chromozomu (chromozom 22).

2002 Je stanovena sekvence genomu myši.

2003 Je dokončeno přečtení sekvencí celého lidského genomu.

Zdroj: Mendelovo muzeum