Živou pochodeň Evžena Plocka nejspíš čeká čestné občanství

Praha - Jan Palach nebyl jedinou živou pochodní, která se upálila na protest proti srpnovým událostem roku 1968. Po něm následoval Jan Zajíc a jako další v pořadí je zmiňován Evžen Plocek, jehož protest na jihlavském náměstí vzbuzuje nyní v krajském městě diskuze – hovoří se o udělení čestného občanství i o návrhu na vysoké státní vyznamenání. Občas však zazní také hlasy kritizující Plockovo členství v KSČ. Téma zpracoval v pořadu Reportéři ČT Karel Vrána.

Na rozdíl od Palacha a Zajíce zůstal Evžen Plocek mimo rodnou Jihlavu málo známou postavou. „Je ve skutečnosti několikátý v řadě za Janem Palachem, takže sdílel ten osud následovníků, jejichž čin samozřejmě už není vnímám tak autenticky a s takovou silou jako u toho prvního,“ podotýká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů. „Navíc ve skutečnosti nebyl třetím po Janu Zajícovi, jak se říká, ale za tři měsíce se tady zapálilo 27 nebo 28 lidí, z nichž sedm zemřelo,“ dodává pak k rozšířené představě, že Evžen Plocek byl v roce 1969 v pořadí třetí živou pochodní.

Plocka nyní v Jihlavě připomíná pomníček na náměstí, kde k jeho činu došlo. Ve městě se však nyní řeší, jak ho připomenout jinak a více – hovoří se o udělení čestného občanství jako jakéhosi oficiálního uznání. „Požadavek na udělení čestného občanství tady oficiálně je, zastupitelstvo se tím bude zabývat. Sám osobně si chci ještě získat některé informace a s některými lidmi promluvit tak, abych měl jasno,“ říká primátor Jihlavy Jaroslav Vymazal (ODS).

Evžen Plocek s rodinouEvžen Plocek pocházel z křesťanské rodiny, jeho otec byl činný v lidové straně a do února 1948 byl členem Okresního národního výboru. Sám Plocek nastoupil do jihlavské továrny Motorpal, kde se záhy stal přirozenou autoritou a získal si respekt ostatních dělníků. Posléze byl navržen do odborového hnutí, jehož se stal funkcionářem, a nakonec zamířil do aparátu OV KSČ  tím byl dokonce delegován na tzv. Vysočanský sjezd. Po srpnu 1968 ztrácel Plocek naděje v možnosti změny a několikrát uvažoval o zrušení členství v komunistické straně. Jako patrně rozhodující impulz pro své upálení na Velký pátek 1969 vnímal lednový čin Jana Palacha.


Evžen Plocek se upálil 4. dubna na Velký pátek. „Jeho čin je zajímavý tím, že se stal na Velký pátek, což je pro člověka věřícího svátek, který prožívá jinak než člověk, který je nevěřící. Prostě to vnitřní rozpoložení je jiné,“ doplňuje badatel a publicista Miroslav Mareš. 

Čtvrtého dubna 1969 se Plocek, oblečený v molitanovém kabátu, polil ředidlem v jednom z průchodů jihlavského náměstí a zapálil se. Na místě tehdy probíhala pouť, tudíž hořící postavu zaregistrovalo několik lidí – jeden z mladíků na náměstí už hořícímu Plockovi podrazil nohy a začal ho hasit. Jeho popáleniny však pokrývaly až dvě třetiny těla a Plocek 9. dubna 1969 skonal v jihlavské nemocnici. Nesouhlas s jeho činem pak promptně vyjádřil Okresní výbor KSČ.

Evžen Plocek byl od padesátých let členem KSČ
Zdroj: ČT24

Za normalizace bylo jméno Evžena Plocka tabu a následky jeho činu nesli jeho příbuzní. Bratr byl vyhozen z armády, snacha měla problémy v zaměstnání a osud syna Jiřího Plocka je pak samostanou kapitolou. V roce 1969 mu bylo patnáct a se ztrátou otce se nevyrovnal patrně dodnes. V osmdesátých letech podepsal spolupráci s StB, kterou jakožto zaměstnanec čerpací stanice informoval o možných kontaktech cizích řidičů s českými občany. Dva roky před sametovou revolucí emigroval do Německa. Odtud se posléze vrátil, s rodinou nicméně nekomunikuje.

Čin Evžena Plocka kromě návrhů na čestné občanství či státní vyznamenání vzbuzuje i negativní reakce. Jaromír Kalina z KDU-ČSL kritizuje jeho křesťanskou víru a zároveň členství v KSČ. „Mně to trochu napovídá, že to byl člověk, který chtěl asi udělat kariéru,“ říká. „Do KSČ vstoupil v roce 1955, tedy v době, kdy KSČ prováděla největší represe a zavírala a vraždila nevinné. Evžen Plocek musel vědět, že vstupuje do zločinecké organizace,“ dodal autor knihy o obětech StB Martin Herzán.

Kladný pohled na Evžena Plocka naopak zastupuje Vladimír Špidla. „To jsou výtky, které nemají nejmenší hodnotu. Opravdu nejmenší. Protože rok 1968 byl nejen zápasem mezi jednotlivými křídly komunistické strany, ale bylo to skutečně obrození, byl to skutečný pokus vytvořit něco nového. Je to vina společnosti, protože takové činy se mají ocenit,“ uzavírá Špidla s tím, že použije svůj vliv k tomu, aby byl Evžen Plocek skutečně některým ze státních vyznamenání oceněn.