„Miluju Nessun Dorma,“ říká Paul Potts

Na začátku umělecké dráhy Paula Pottse byla pouhá radost z toho, že může zpívat. Vítězství v talentové soutěži Britain's got Talent, do které se přihlásil na základě hodu mincí, ho však katapultovalo mezi operní hvězdy. Cestuje po celém světě, napsal knihu o svém životě, stal se předlohou pro celovečerní film příznačně nazvaný One Chance. V nedělním Profilu z 11. února na ČT24 hovořila s Paulem Pottsem Petra Krmelová.   

Ještě se vám árie Nessun Dorma neomrzela? Zařazujete ji totiž do každého programu, někdy dokonce dvakrát, podruhé jako přídavek, protože lidé ji stále chtějí?
Miluju Nessun Dorma. Zpíval jsem ji tisíckrát, ale nikdy mě neunudí. Nikdy ji nezpívám stejně. Je to úžasná skladba. 

Jaké máte pocity, když vidíte to vaše slavné video ze soutěže Britain's got Talent?
Pamatuji si, že jsem si říkal, co tam vlastně dělám. Chtěl jsem, aby se na jevišti otevřela díra a spolkla mě. Nakonec to byla ohromná životní křižovatka. Několikrát jsem projel svět, v tak krásném městě, jako je Praha, jsem už pošesté. Včera jsem byl na premiéře filmu, který je o mně. Je to velmi zvláštní se na něj dívat, protože většinou se točí filmy o těch, co už nežijí. Bylo to úžasných sedm let, a to všechno díky podpoře lidí, kteří mě mají rádi a díky kterým můžu dělat to, co mám rád.

Film se jmenuje příznačně One Chance. Je o vás, jak jste říkal. Vy jste ale také napsal knihu, která je trochu jiná než film?
Film musí mít určité tempo, zatímco knihu si můžete číst vlastním tempem, takže je samozřejmě těžší natočit film. Film mám ohromně rád, jsem rád, že je to komedie, že se u ní můžou lidé smát. Je skvělé sledovat reakce lidé při premiéře.

Jste tedy s výsledkem filmu spokojený? Vypovídá ve výsledku o vás?
Zbožňuji ten film, jsem to opravdu já. Je to vtipný film, když lidé opouští sál, mohou se cítit šťastni. A byl bych rád, aby se tak lidé cítili.

Kromě toho, že se tam nasmějeme, co se tam dozvíme o vás, co ještě netušíme?
Nejsem si jist. Nevím, co mně vlastně lidé nevědí. Ale je to opravdu úžasný film, líbí se mi jeho tempo, jeho humor, jak se vypořádává i s náročnými záležitostmi.

Ptám se i proto, že knihu jste psal velmi otevřeně, jsou tam informace, které se o vás ví nebo tuší. Napsal jste tam i o šikaně z dětství, kvůli které jste utíkal i do toho zpěvu. Dokonce píšete i o hrozných zážitcích, které měly blízko k sexuální šikaně ze strany spolužáků?
Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl být v knize otevřenější než ve filmu. Některé věci by se do něj asi nedostaly. Nechtěl jsem, aby byli lidé zoufalí, aby mě litovali. Chtěl jsem, aby měli poselství naděje, aby byli nakonec šťastni. Důležitá lekce jak z filmu, tak z knihy je v tom, že se musíte vydat tam, kam chcete jít. Nemusíte dosáhnout nebe, ale musíte se věnovat svému cíli bez ohledu na překážky. Podporu pak dostanete přes lidi, kteří vás mají rádi.

Vy jste se svému cíli věnoval opravdu velmi intenzivně. Vaše úspory prý padly na lekce s Lucianem Pavarottim. Je to pravda?
Měl jsem jednu master class s Pavarottim. Mohl jsem si to dovolit, protože jsem vyhrál nějaké peníze v televizní soutěži. Strávil jsem nějaký čas v Itálii, učil se italsky, bral pěvecké lekce a ohromně mě bavilo, že mohu zpívat. Nikdy bych ale nevěřil, že se se zpěvem někam dostanu, neměl jsem to sebevědomí, abych do toho šel a prosadil se, následoval svůj sen. Nakonec jsem si hodil mincí a díky tomu se dostal na místa, kam bych nikdy nevěřil, že se dostanu.

Vaše sebevědomí a další věci, které s tím souvisí, se jistě po soutěži změnily. Už nejste muž v nepadnoucím saku. Určitě na vás padl tým různých imagemakerů, je to tak?
Jsem pořád stejný, jako jsem byl. Stále nejsem nijak zvlášť sebevědomý. Nemyslím si, že vás něco, co se vám stane, nějak zásadně promění. To, jak se díváte sám na sebe, se změnit nemůže. Musíte zůstat opravdový, musíte zůstat spokojený s tím, jaký jste. Musíte vědět, kdo jste. Takže pořád dělám věci tak, jak jsem je dělal dříve. Kupuji si šaty, které mám rád, ne ty, které mi někdo doporučí. Moje manželka není zrovna moc ráda, protože mám rád modrou, a ona není spokojená, že si vždy kupuji jenom modré šaty. Ale modrá je prostě moje oblíbená barva.

Snažili se na vašem životním příběhu přiživit jiní lidé jako třeba různí agenti, kteří chtěli plánovat váš čas, vizážisté, ale třeba také podvodníci?
Ani ne. S ničím podobným jsem se nesetkal. Pracuji s dobrými agenty a managementem, který se stará, abych měl co nejvíce vystoupení. Jsem spokojený s tím, jak to v současné chvíli je.

Doprovází vás manželka na dnešní Ples v Opeře, kde budete exkluzivním hostem?
Moje manželka se stará o našeho psa Césara, německého ovčáka. Kdybychom cestovali pořád spolu, musel by být uvázaný u boudy. Takže jsem tu sám. Užívám si to tady a těším se na operu.

Těšíte se na tancování, trénoval jste kroky?
Moje manželka říká, že mám obě nohy levé. A že by mě raději na veřejnosti nikdo neměl vidět, jak tančím. Nicméně jsem tančil minulý rok na vídeňském Plese v Opeře a snažil jsem se, jak to nejlépe šlo, doufám, že jsem partnerku příliš nepošlapal.

Asi by bylo troufalé po vás chtít nějaké kroky tance, které budete na plese tančit?
Nejsem ten správný člověk, který by měl kohokoliv učit tančit. Jsem ten, který potřebuje taneční lekce. Zvládnu tak maximálně valčík a rozhodně bych si neměl nic začínat s polkou.

Ředitelka Plesu v Opeře, Zuzana Vinzens, mi prozradila, že jste velký milovník vína a že jste včera vedl velmi dlouhé a poučné debaty o víně?
Víno je podle mě velmi podobné jako hudba. Záleží hodně na vkusu. Také je kolem toho hodně snobismu ohledně toho, co je a co není dobré. Jde o to, co vás baví, co si vychutnáte. A stejně tak to je s mojí hudbou. Dělal jsem spoustu prací, ale také jsem doporučoval víno pro supermarkety. Miluji víno a baví mě jeho různé příchuti, rád objevuji nová vína, včera jsem měl české červené i bílé víno.

Co jste vlastně všechno dělal před talentovou soutěží? Známe to klišé, že jste asi nejznámější prodavač mobilních telefonů na světě.
Dělal jsem toho spoustu. Dělal jsem v továrně na automobily, v mlékárně, v čistírně oděvů, dělal jsem spoustu různých prací. Nikdy jsem nevěřil, že pro mě má život něco přichystaného. Říkal jsem si, že na všem musíte pracovat, ať už děláte cokoliv, nemůžete čekat, že k vám jen tak něco přijde. Přestože jsem vystudoval na univerzitě, měl jsem diplom, neuměl jsem se rozhodnout a musel vzít to, co bylo. Občas mají lidé pocit, že když něco vystudují, tak jim to prostě patří. Nic takového. Všechno si musíte zasloužit.

Našla jsem vaši větu: „Život tvoří tři věci, těžká práce, štěstí, víra.“ Ani ta talentová soutěž vás příliš nezměnila, jak tvrdí vaše žena v rozhovorech. Vůbec vám sláva a pracovní povinnosti nenarušily vztah?
Ne. Máme s manželkou úžasný smysl pro humor. Manželka si ze mě dělá legraci a mě to ohromně baví. Za deset let od sňatku jsem se naučil, že můžu mít s manželkou nějaké spory, můžete vyhrát v nějaké jedné hádce, ale nikdy nevyhrajete celou válku.

Nosíte po kapsách její fotografie? Přiznám se, že jsem nikde nenašla, jak vypadá?
Ne, nemám. Mám ji v telefonu a samozřejmě ji mám v hlavě. Ale mám fotografii z toho dne, kdy jsme se setkali. Ona měla moji fotografii, ale já neměl tu její. Takže ona mohla utéct, když jsme měli první setkání. Jsem moc rád, že neutekla.

Jaké bylo vaše první setkání? Za jakých okolností jste se vlastně seznámili?
Začali jsme se bavit přes internet, pak jsme si psali sms, volali po telefonu a pak jsme se dohodli, že se sejdeme 2. února 2001, brzy ráno. Moje manželka dává vždy oči v sloup, když na to vzpomíná. Naštěstí přijel vlak včas, což se v Británii moc často nestává, byl to krásný den, hezky jsme si ho užili.

V Praze jste poněkolikáté. Na co se kromě plesu v opeře těšíte, kam se vydáte? Vím, že milujete Pražský hrad, že jste řekl, proboha, jak tohle všechno mohli postavit bez počítačů a podobně.
Těším se, že se tady hezky projdu po městě. Už jsem měl možnost jít na procházku, ale včera už bylo příliš pozdě, abych si mohl vyfotografovat Staroměstské náměstí. Moc rád fotografuji, takže u sebe mám velmi často trojnožku a fotoaparát a fotím. Určitě ještě budu mít spoustu příležitostí na fotografování. Dnes ráno bylo krásné světlo, je mi moc líto lidí doma v Anglii, které čeká nějaká hrozná bouře, a přitom tady svítí sluníčko.

Rád fotografujete, pijete víno. Co ještě máte rád? Zahradničíte, vaříte?
Ohromně mě baví vaření. Většinou jsem to já, kdo děla štědrovečerní večeři. Vaření mě vždycky bavilo a jsem schopen použít úplně všechny spotřebiče, které v kuchyni máme.

(redakčně kráceno)