Tvůrce prvního ministerstva zdravotnictví na světě

Dne 16. února vzpomínáme 145. výročí narození muže, který změnil světovou politiku. Jmenoval se Julius Tandler a narodil se v roce 1869 v Jihlavě. Vyšel z chudých poměrů, ale dokázal vystudovat lékařství ve Vídni. Po studiích se živil jako anatom, konvertoval z židovství ke katolické víře, napsal práci o anatomii srdce a začal učit na vídeňské univerzitě. 

V roce 1910 se stal univerzitním profesorem, mezi roky 1914 až 1917 byl dokonce děkanem medicínské fakulty. Později napsal učebnici anatomie.

Válka pro něj nebyla rasovým ani národním bojem, ale bojem různých zájmových skupin a především ekonomickou válkou. Jeho pozornost se soustředila na vyrovnání ztrát z bojišť. Za tímto účelem bylo podle něj nutné vytvořit rozsáhlý program pro zvýšení porodnosti a snížení dětské mortality. Dále tvrdil, že je povinností společnosti pomoci všem, kdo jsou v nouzi. Měl za to, že každý má právo na zdraví. Pokud může společnost zajistit zdraví jednotlivce, pak na něj má nárok každý.

Z tohoto důvodu začal prosazovat nutnost založit ministerstvo, které by se zabývalo zdravím obyvatelstva. V lednu 1917 navštívil císaře Karla, a ten s jeho myšlenkou souhlasil. Tak se zrodilo ministerstvo zdravotnictví habsburského Rakouska, které bylo vůbec prvním ministerstvem zdravotnictví na světě. Prvním ministrem zdravotnictví historie se stal haličský vědec Ivan Horbačevskyj.

Na tomto ministerstvu začal Tandler po válce – již v Rakouské republice – pracovat jako podtajemník. Od roku 1920 byl odpovědný za zdravotnictví a sociální záležitosti na vídeňské radnici. V této pozici začal budovat sociální systém založený na síti jeslí, školek, poraden pro těhotné a matky, manželských poraden a zubních ordinací pro děti, jež v té době neměla obdoby nikde ve světě.

Podařilo se mu také úspěšně omezovat rozšíření tuberkulózy a ostatních chorob mezi obyvateli města, vídeňské nemocnice měly díky němu to nejmodernější vybavení. Z jeho iniciativy dostala každá vídeňská matka zdarma plenky a další nutné věci. Všechny novorozence také navštívila sociální pracovnice. Obdobně též podporoval sport u dělníků a zakládal sirotčince. Své názory popularizoval v brožurách či knihách.

Jeho systém se stal vzorem pro celý svět, a tak Julius Tandler od počátku 30. let působil jako specialista na hygienu obyvatelstva ve Společnosti národů, předchůdkyni dnešní OSN. Od roku 1933 pracoval na pozvání nankingské vlády v Číně, kde rozvíjel zdravotnické a sociální instituce, a kde napsal knihu Čínský lid, v níž předvídá, že tato země bude hrát v budoucnu klíčovou roli.

Z Číny se v roce 1936 přesunul do Sovětského svazu, kde měl na pozvání tamnější vlády být poradcem ve zdravotnictví. V Moskvě se však zhoršil jeho zdravotní stav a 25. srpna 1936 umírá. Jím založené instituce ho přečkaly a ve světě se staly standardem. Ve Vídni se můžeme setkat s jeho náměstím a tamní radnice také uděluje cenu profesora Tandlera osobnostem, které se zasloužily o rozvoj sociálních vymožeností.