Lidi z Libavé čeká život bez armády. Někteří se bojí, že bude hůř

Město Libavá - Po desítkách let života na území ovládaném armádou se lidem, kteří žijí ve vojenském prostoru Libavá, otevírá naděje na normální život. Na březnové jednání poslanecké sněmovny, na kterém mají zákonodárci projednávat zákon o optimalizaci vojenských újezdů v Česku, ale čekají i s obavami. Zvládnou obce samostatně hospodařit? Nebudou na tom hůř, než teď?

Vojenský prostor Libavá je druhým největším v České republice. Pokud poslanci zákon schválí, od ledna příštího roku bude o necelou třetinu menší a za hranicemi újezdu se ocitnou dvě nové obce. Město Libavá s místní částí Heroltovice a Luboměř pod Strážnou, části Kozlov a Slavkov by se měly sloučit.

„Nemáme na výběr. Rozhodli jsme se, že budeme spolupracovat a připravíme sídelní obce na civilní samosprávu,“ uvedl předseda osadního výboru Libavá Jiří Onderka. Zdůraznil, že prioritou je zajistit lidem funkční dopravní spojení a zachovat školu a školku. Podle ředitelky Základní školy Města Libavá Marie Šímové to nebude jednoduché. „Škola je tady sice přes sto let, ale perspektivy jsou nejisté. Máme devadesát jedna dětí, i s městem Libavá k nám dochází z pěti obcí,“ řekla ředitelka.

Samostatnost ano, ale co naše jistoty?

Lidé mají obavy, že samostatná obec nebude mít tolik peněz jako armáda. „Přáli jsme si samostatnost, ale zároveň máme strach, abychom nepřišli o naše jistoty, především nám jde o zachování školy a školky pro děti, šanci na slušné bydlení a práci,“ řekla Anna Janásková. Bydlí už dvacet dva let v domku, který jí pronajímá armáda, protože ve vojenském prostoru je vše armádní.

Ministerstvo obrany, které navrhlo zrušení vojenského újezdu Brdy a zmenšení dalších, vyčlenilo na nejnutnější opravy na Libavé sto padesát milionů korun. Do konce letošního roku chce opravit některé cesty, mosty a kompletně přebudovat kanalizaci a vodovod.

„Máme hotovou projektovou dokumentaci. Rozvody jsou hodně staré, jen od začátku roku jsme tady řešili tři havárie,“ uvedl správce Vojenského újezdu Libavá Josef Dřímal. I proto se lidé na budoucí samostatnost spíše těší. „Oprava vodovodu a kanalizace je nezbytná, ministerstvo slíbilo, že majetek předá v provozuschopném stavu. Snad k tomu dojde. Máme trochu obavy, aby se zákon nepozastavil kvůli sporu o Brdy,“ podotkl předseda osadního výboru Ondřejka.

Pokud poslanci nový zákon schválí, měly by být za rok v Libavé první komunální volby.

Vojenský újezd Libavá

1946 - Gottwaldova vláda rozhodla o zřízení vojenského tábora Město Libavá

1947 - v průběhu roku stát vysídlil české přistěhovalce, kteří po válce nahradili vyhnané německé obyvatelstvo

1948 – začala devastace vesnic včetně kostelů a dalších historických památek, zachovány zůstávají jen Město Libavá, Heroltovice, Luboměř pod Strážnou, Kozlov a Slavkov. Z památek se zachoval jen kostel ve Staré Vodě a větrný mlýn v Městě Libavá

1950 - z vojenského tábora se stává vojenský újezd

1952 - vláda rozšířila vojenský újezd na území celkem 24 obcí z tehdejších okresů Moravský Beroun, Olomouc, Hranice a Šternberk o rozloze 327 kilometrů čtverečních

1968 - po okupaci sovětskou armádou byla část vojenského prostor postoupena Sovětům

1991 - po odchodu sovětských vojsk z Československa převzala libavský újezd zpátky československá armáda, vedení újezdu zpřístupnilo civilistům zastavěné okolí sídelních útvarů

2002 - újezd poprvé zpřístupňuje také některé turistické stezky, pokračuje zpřístupňování silnic, okolí kostela ve Staré Vodě a dalších míst, některá území jsou otevřená civilistům jen o víkendech

2007 - ve vojenském prostoru Libavá žilo 1174 obyvatel

2007 - vychází najevo, že vojsko tam nezákonně zahrabávalo bojové ochranné látky

2010 – z průzkumu historika Martina Vaňourka vyplývá, že Sověti měli na Libavé rozmístěné jaderné hlavice

2011 - Ministerstvo obrany v čele s ministrem Alexandrem Vondrou přišlo se záměrem omezit plochu vojenských újezdů, vojenský prostor Libavá se má zmenšit o osmdesát kilometrů

2012 - lidé hlasovali o budoucím samosprávném uspořádání po vyčlenění z vojenského prostoru