Běhání se psem jako sport jménem canicross

Lelekovice – Pán a jeho pes se stávají parťáky i pro sport. Po sportech jako agility se začíná zájmu těšit i tzv. canicross, tedy běh se psem. Sport, který vznikl z letního tréninku pro psí spřežení, má už i v Brně vlastní klub, jehož členové se schází ke společným tréninkům. Češi patří v Evropě co do počtu chovaných psů mezi špičku.

Pod pojmem venčení psa si někdo představí pomalé procházky po panelovém sídlišti. Čím dál víc lidí chce ale se svým psem sportovat. Skupinka takových se začala scházet v Lelekovicích u Brna. Patří mezi příznivce tzv. canicrossu, tedy běhu se psem.

„V pravidlech canicrossu je, že by pejsek měl být celou dobu přivázaný na vodítku. Tím člověk eliminuje obtěžování okolí a pro lovící pejsky je dobré, že neutečou. Pes se taky v zápřahu daleko víc unaví a je pak doma klidnější,“ popsala Veronika Navrátilová, která tréninky organizuje.

Sama se psem závodí už osm let, i když v jiných kategoriích. „Hlavně v kategorii scooter, což je jízda na koloběžce s jedním nebo se dvěma psy. A potom skijöring, což je totéž na běžkách. Canicross jsme se rozhodli začít dělat, protože je pro lidi nejdostupnější. Proto jsme začali organizovat společné tréninky,“ vysvětlila Navrátilová.

Před rokem se k nadšencům přidala i Monika Strašáková s fenkou Bellou. „Postupně jsme začaly běhat, když odrostla ze štěněcího věku,“ řekla Strašáková. Bella patří mezi menší rasy, pokud je ale zátěž přiměřená, je canicross vhodný pro každé plemeno. „Je to jen obtíženější v tom, že malý pes, i když táhne, tak mi nepomůže tak, jako kdybych měla velkého psa,“ vysvětlila majitelka.

Pro canicross a podobné sporty, při kterých je pes „v zápřahu“, Norové vyšlechtili speciální plemeno. „Nazývá se evropský saňový pes, je to kříženec několika plemen. Vyznačuje se tím, že má strašnou chuť tahat, je rychlý, vytrvalý a silný. Ale canicross je možné dělat s každým psem,“ dodala Navrátilová.

Psí spřeženíEvropský saňový pes pochází z Norska, kde byl také poprvé představen na závodech. Jeho historie není příliš jasná, neboť psi tahající saně se chovali již odedávna. Původně byli tito psi používáni k tahání běžkařů nebo tzv. pulkaře, což byly saně s nákladem tažené psem a člověkem na lyžích. Evropský saňový pes byl vyšlechtěn z německého krátkosrstého ohaře, pointera a greyhounda. Postupně byli přikříženi i alaskan, aljašský malamut či sibiřský husky. Díky pointrům mají evropští saňoví psi výborný čich a povahu, po alaskanovi zdědili sílu a po greyhoundovi zase rychlost.


Velkou devizou canicrossu a dalších podobných sportů je podle jejich příznivců pohyb a pobyt v přírodě, což prospívá jak majiteli, tak zvířeti. „Obecně můžeme říct, že nedostatek pohybu u každého psa vede k závažným zdravotním komplikacím. Canicross vidím jako velmi vhodný způsob, jak trávit společné chvíle se psem. Samozřejmě za dodržení pravidel správného sportování – takže výběr vhodného plemene, věk psa, samozřejmostí musí být jeho zdraví a úměrné dávkování zátěže,“ uvedla veterinární lékařka Lucie Urbanová.

V canicrossu se konají nejen tréninky, ale i celorepublikové a světové šampionáty. „My jsme v Brně, respektive na Moravě zatím jediný klub. V Česku je asi osm nebo devět skupin, například v Praze nebo Plzni. Například teď budeme pořádat závody, na které máme zatím přihlášeno 130 lidí,“ přiblížila Navrátilová, kolik lidí se řádově canicrossu věnuje. „Po celé republice je už dnes možné se sejít s partou nadšenců a zaběhat si,“ uzavřela Navrátilová.

Co je to canicross?

PesCanicrossem se nazývá běh se psem volným terénem. Sport vznikl v Evropě, původně jako letní tréning pro mushery, kteří závodí s psími spřeženími. Později se tréninková metoda stala samostatným sportem, populární je zejména ve Velké Británii. Má blízko k bikejöringu, kde pes doprovází člověka jedoucího na kole, a skijöringu, tedy jízdě na lyžích, opět se psem po boku. Při canicrossu je pes vždy spojen se svým pánem, typicky pomocí vodítka upnutého na pásek.

Zdroj: Wikipedie