Ženy dnes absolvovaly tradiční omlazovací kúru

Jižní Morava - Šmirgus, mrskut, šlehačka - to jsou jen některé názvy pro pondělní tradici velikonoční pomlázky, která má za úkol „pomladit“ ženy bez ohledu na věk. Ty ale ne vždy za výprask mladým proutkem chtějí děkovat. Podle zvyku získá koledník za „omlazovací kúru“ malované kraslice nebo další pentli na svou pomlázku.

„Už jsem pletl i ze 16 proutků velký tatar. Ale musí to být proutky tenké a bez kazů, aby při pletení nepraskly,“ vysvětlil Leoš Křižka, který má před Velikonocemi sklep plný proutí. Většinou si ale vystačí s pomlázkou z 12 proutků. Každý rok prodá 1 500 pomlázek, když ale zrovna nejsou Velikonoce, živí jej pletení košíků. Co za celý týden doma napletl, prodá za víkend na jarmarku.

Někteří vynalézaví pánové si do pomlázky dokáží zaplést i malou štamprli na výslužku. Například František Vacek z Polné má v pomlázkách i obouvací lžíci na boty nebo malý lesní roh. „Mám rád změnu, tak jsem si každý rok dělal pomlázku podle toho, jak se to hodilo. Třeba když bylo bláto, tak jsem si upletl pomlázku právě s tou lžící,“ pochlubil se svou zručností Vacek.

Symbol Velikonoc

VelikonoceNa výrobu velikonoční pomlázky jsou potřeba měkké vrbové proutky, ideálně 6 až 12 kusů. Na konec zapleteného svazku patří barevné pentle, které koledník dostává od vymrskaných žen. S pletením pomlázky jsou spojené i tradiční říkanky, stejně jako se samotným mrskutem.

Koledníci o svátečním pondělí chodí s pomlázkou. Název odkazuje k pojmům "mlází„, což jsou mladé výhonky zeleně a “pomladit", které značí symbolické předání mládí a svěžesti prostřednictvím spleteného proutku. O pohanské tradici pomlázky psal ve 14. století i pražský kazatel Konrád Waldhauser.

KraslicePro velikonoční koledování se v různých koutech republiky používají názvy jako mrskačka, šlehačka, šmirgus nebo mrskut. Ženy za symbolické omlazení koledníkům děkují a věnují jim malovaná velikonoční vejce nebo barevné pentle. Děti dostanou coby výslužku sladkosti a dospělí „něco silnějšího“.

Pomlázka bývala na venkově spojená i s námluvami. Kromě mrskání žen se také do současnosti dochovala tradice polévání mužů vodou.


Tuzemská velikonoční tradice se v minulosti stala opakovaně terčem zahraniční kritiky, například podle britského listu The Indipendent je veřejné bití žen nepochopitelná a kontroverzní tradice. Tento zvyk označují za barbarský také Američané. „Chápu, že tento starobylý zvyk může v dnešní době vzbuzovat nepochopení, či dokonce odpor,“ připustil Petr Janeček z Etnografického oddělení Národního muzea. Za středověký přežitek jej označují také někteří odborníci z řad gender studies.

Mezi velikonoční jídla patří beránek, vaječné pokrmy a nádivka. Velikonocům předchází 40 dní půstu, kdy se nejedlo maso a nesmělo se ani příliš mastit sádlem. Protože se v období půstu nesměly konat svatby, při velikonoční pomlázce se alespoň budoucí sňatky domlouvaly a připravovaly. Velikonoce předznamenávají období hojnosti a dostatku.