Zdeněk Svěrák: „Demokracii jsme si představovali naivně“

Poslední kniha Zdeňka Svěráka Po strništi bos se stala bestsellerem a jeho texty z Divadla Járy Cimrmana zná každý Čech. Zároveň však sám přiznává, že je mizerným čtenářem a nečte příliš mnoho, leda před usnutím. O literatuře, ale i společenské či politické situaci se humorista, dramatik, scenárista, herec a spisovatel rozhovořil v Interview ČT24.

V dětství podle Svěráka člověk vnímá zážitky intenzivněji a snáz si je pamatuje, což je i jeden z důvodů, proč svoji knihu Po strništi bos situoval do svého dětství. Zážitky si ani nemusel vymýšlet, jen je příslušně promíchával. K sepsání příhod z mládí ho přiměl syn Jan, který chtěl následně vytvořit filmovou podobu, oba se ale nakonec shodli, že na film není materiál dost silný. Tak vyšla publikace, která se stala „pouze“ českou nejprodávanější knihou roku.

Do psaní mu nejčastěji „mluví“ manželka i syn. „Oni jsou ke mně naprosto upřímní,“ vysvětlil Svěrák, proč je nechává nahlížet do svých textů. Ačkoliv je přední humorista, kniha kolísá mezi dojetím a legrací. „Píšu jen to, co bych chtěl sám číst,“ uvedl autor.

S četbou je ale Svěrák na štíru. „Sám čtu málo. To mám od dětství. Četl jsem pomalu. Teď zase nemám čas. Moje čtecí doba je před usnutím,“ vysvětlil. Zároveň je ale toho názoru, že kdo čte, tak se spisovatelem zažije něco jiného, neuvěřitelného a zajímavějšího, než když člověk jen sleduje televizi. Recept na to, jak přitáhnout současnou mládež k literatuře má jediný: Napsat zkrátka něco, co je bude bavit.

„Demokracii jsme si představovali naivně.“

Na dnešní společnost se Svěrák dívá realističtěji než tomu bylo před rokem 1989. „Svobodu a demokracii jsme si představovali naivně. Proto jsme teď tak zklamaní. Do svých plánů jsme nezapočítali, že společnost byla čtyřicet let v marastu. Kde se tedy mají vzít ti čistí lidé? Nejsou,“ říká a zároveň dodává, že kdo je dobrý ve svém řemesle, do politiky nechce.

Situaci na Ukrajině prožívá očima obyčejných lidí. A taky někoho, kdo zažil obě okupace. Obsazení Krymu mu silně připomnělo vojáky z roku 1968, které přesvědčoval: „Co tady děláte? Vždyť to není vaše.“ K ruské literatuře má pozitivní vztah, nemá ale rád mnohé ruské vlastnosti. „ Jednou z nich je, že ruská duše je fascinovaná mocí. Je jim bližší to, že jsou mocní, než že nejsou svobodní a dějou se tam zlé věci,“ prohlásil Svěrák. Rusy považuje za rozpínavé. „Nepřijde jim to hříšné, ale samozřejmé,“ dodává.

Válka je podle otce Járy Cimrmana poslední způsob, jak se dají řešit konflikty. Vše by se tedy mělo dělat, aby k ní nedošlo.