16. března v referendu obyvatelé Autonomní republiky Krym rozhodli o jejím připojení k Ruské federaci. Ta posléze území země anektovala a nastolila zde režim zásadně diskriminující tu část obyvatel, která odmítá přijmout ruské občanství. Kvalitu demokracie na pražské konferenci Dědictví totality dnes přijel popisovat i vůdce krymských Tatarů Mustafa Džemilev, host Daniela Takáče v Událostech, komentářích z 12. června.
„I mezi Rusy jsou docela normální lidé,“ říká Mustafa Džemilev
Jak se život na Krymu po ruské anexi změnil?
U různých lidí různě. Jsou skupiny lidí, které okupaci vítaly. Jsou to členové ruskojazyčných separatistických organizací. Obecně je třeba pochopit etnické složení Krymu. 58 procent je etnických Rusů, 25 nebo 26 procent jsou Ukrajinci, kteří ztratili svůj jazyk a poruštili se. A pak jsou tam menší národy, Bulhaři, Řekové a 13 procent krymských Tatarů.
Ruskojazyčné obyvatelstvo bylo přesídleno z Ruska po deportaci krymských Tatarů v roce 1944. A jejich nálady, spojení s Ruskem, příbuzenské vztahy, to všechno je pochopitelné, a proto také jejich sympatie k Rusku. Ale i ti, kteří byli zavilými příznivci Ruska, nyní chápou, že se dostali do pasti. A někteří z nich už litují toho, že stáli na straně anexe. Jenže teď už další referenda nebudou, všechno se bude rozhodovat v Kremlu.
Dědictví totality (zdroj: ČT24)
Pojďme ke krymským Tatarům, k vašim vztahům k Rusům, k Ukrajincům, jaké jsou?
Od samého počátku rozhodně nemáme nic proti lidem kvůli jejich národnosti, ať ruské, nebo jakékoli jiné. Jsme jenom proti ruskému šovinismu, který se domnívá, že hlavní jsou Rusové a že všichni ostatní se podle nich mají zařídit. Je jich teď většina a říkají, my jako většina rozhodneme a tak to bude. A my říkáme ne, Krym je naše země. Ano, byli jsme deportováni, byla na nás konána genocida a v důsledku těchto zločinů jsme hodně trpěli, ale je to naše země. V tom je ten rozpor. Jinak i mezi Rusi jsou docela normální lidé, s nimiž máme velmi dobré vztahy.
Rusové ale také můžou říkat, že je to jejich země, je jen otázka, jak daleko bychom v historii šli. Znamená to tedy, že nějaké normální soužití tam není? Že rehabilitace je jaksi všeobecně vnímanou, nikoli ovšem přirozeně přijímanou záležitostí, tedy spíš nuceně trpěný fakt?
Rehabilitace jako taková vlastně nikdy doopravdy neproběhla. My víme, že proti nám byl spáchán zločin, který patří do kategorie zločinů proti lidskosti. Kdyby byl Sovětský svaz mezi poraženými mocnostmi, byl by souzen, jako to proběhlo na procesu v Norimberku. Sovětský režim byl zločinný. A i když teď Putin říká, že to bylo nespravedlivé, celé desítky let se lidem vnucovalo nepřátelství ke krymským Tatarům, což úřady potřebovaly, protože do naší země přivezly lidi z vnitřních oblastí Ruska, usídlily je v našich domech a vysvětlily jim, že deportovaní byli nepřátelé lidu. To jim jaksi poskytovalo duševní pohodu. Tuhle propagandu přitom vnímali velmi dobře právě proto, že jim poskytovala tu pohodu. Ale jsou jiní Rusové, kteří dobře chápou, že to tak vůbec nebylo.
Stručné dějiny Krymu
1399 - krymští Tataři zakládají autonomní chanát Osmanské říše
1783 - Krym anektován ruským impériem Kateřiny Veliké
1921 - vznik Krymské autonomní republiky v rámci Sovětského svazu
1945 - rozpuštění Krymské autonomní republiky
1954 - Nikita Chruščov věnoval Krym Ukrajině
1990 - vyhlášení suverenity Ukrajiny
2014 - Krym anektován Ruskem po separatistickém referendu
Jsme v roce 2014, jsme po anexi Krymu. Budete dodržovat ruské zákonodárství, respektovat ruskou správu? Anebo když říkáte, je to naše země, budete nějakým způsobem o ni bojovat?
Nejsme moc velký národ. I v rozhovoru s Putinem jsem řekl, nehodláme s vámi bojovat, není nás tolik jako Rusů, ale jsme občané země, která se jmenuje Ukrajina, a budeme plnit rozhodnutí, které přijme ukrajinská vláda. Vaše referendum neuznáváme. Jenže okupanti prosazují svoji vůli. Říkají, musíte se povinně stát občany Ruské federace. A jestli nechcete být občany Ruské federace, pak se na vás bude hledět jako na cizince. Když je někdo cizinec, může tam pobýt jenom půl roku a pak musí žádat o povolení k pobytu. A když nebude člověk občan Ruska, nemá právo se nechat zaměstnat, disponovat majetkem, volit a být zvolen. Takovýto systém byl okupanty nastolen.
(redakčně kráceno)
Vydáno pod