„Čínským vůdcům chybí sebedůvěra,“ říká Martin Lee

Hongkongem dnes otřásla obří demonstrace k 17. výročí přechodu pod čínskou správu a také k, neoficiálnímu a Pekingem kritizovanému, referendu za svobodné volby. V tom se téměř 800 tisíc obyvatelů Hongkongu vyslovilo pro možnost svobodně si zvolit svého nejvyššího představitele. O hongkongských protestech hovořila v exkluzivním interview s Martinem Lee, právníkem, politickým aktivistou, zakládajícím předsedou Demokratické strany Hongkongu, zpravodajka České televize v Číně Barbora Šámalová.

Čínská vláda nedávno zveřejnila dokument, v němž zpochybňuje autonomii Hongkongu a zdůrazňuje, že nejvyšší moc spočívá v Pekingu. Považujete to za porušení principu „jedna země, dva systémy“?
Když Teng Siao-pching slíbil hongkongskému lidu, že po přechodu k Číně bude platit princip „jedna země, dva systémy“, ujistil nás, že budeme mít velký stupeň autonomie. V čínsko‑britské deklaraci se říká, že Hongkongu patří všechny pravomoci kromě obrany a zahraniční politiky. Mysleli jsme, že budeme pány vlastního domu. Ale teď se to obrací. Říkají, že veškerá moc patří centrální vládě, která má nad Hongkongem úplnou pravomoc. To znamená, že Hongkong bude jako malá vesnice v Číně. Všechno začíná být pod kontrolou Pekingu.

Čím si to vysvětlujete?
Peking se bojí, abychom si nezvolili někoho, kdo by ho nemusel poslouchat. Někoho, kdo by mu mohl říct ne. Mají strach. Chtějí mít jistotu, že příštího vůdce Hongkongu, který bude zvolen v roce v 2017, dosadí sami. Nominují dvě nebo tři loutky, z nichž si voliči vyberou. Ale to není pravé volební právo. V každé demokratické společnosti, ať už na vesnici, nebo ve městě, mají lidé nejen právo volit, ale také postavit se za své volby. Obojí je garantováno v Základním právu, což je vlastně naše ústava. Komunisté v Číně ji zpochybňují, stejně jako říkají, že naši soudci mají být součástí administrativy a musí milovat Čínu, musí být patrioti. To je snaha ovlivnit naše nezávislé soudy. Protože nám bylo slíbeno, že soudnictví bude na vládě nezávislé. Je to v rozporu se slibem, který nám dali a který v roce 1984 podepsali v čínsko-britské deklaraci.

Koho byste si přál v čele Hongkongu?
Chceme, aby si příštího vůdce zvolili lidé. Aby nás dokázal hájit, pokud bude Peking prosazovat politiku, která není v zájmu Hongkongu. Očekáváme, že mu dokáže říct: „Ne!“ Jinak bude mít nad námi Peking kontrolu a to není správně. V takovém případě by Hongkong přestal být mezinárodním městem; všechno by bylo pod kontrolou komunistů.

Referenda za svobodné volby se zúčastnilo skoro osm set tisíc voličů. Jste pyšný, že se tak obyvatelé Hongkongu hlásí o svá práva?
Ano, jsem pyšný. O nikom jsme nehlasovali, pouze jsme vybírali ze tří způsobů nominace kandidátů na nejvyššího představitele Hongkongu pro volby v roce 2017. A všechny možnosti počítaly se svobodnou nominací. Peking samozřejmě referenda nenávidí. Nepřeje si vůbec žádná referenda, protože se bojí, že by to příští mohlo být o nezávislosti Hongkongu. Jenže tady žádné silné hnutí za nezávislost neexistuje. Peking nemá důvod k obavám.
Problém je, že komunistickým vůdcům chybí sebedůvěra. Vláda v celé Číně je zkorumpovaná a všichni čelní představitelé schovávají peníze i příbuzné do zahraničí. Mnozí do USA, přestože tu zemi oficiálně nemají rádi.

Pokud nebudou svobodné volby, některá hnutí hrozí okupací města. Neohrozí to chod i pověst Hongkongu jako fungujícího finančního centra?
Organizátoři jasně řekli, že si okupaci nepřejí. Věří, že Peking nakonec dodrží slib a dá hongkongským lidem volební právo, jak bylo slíbeno. Ale pokud to nesplní, k okupaci dojde. Bude to zcela nenásilný, mírumilovný protest. Možná pár tisíc lidí, možná víc, bude okupovat centrum. Možná nás odstraní policie, možná nás zatknou nebo dokonce odsoudí za narušení veřejného pořádku. Jsme připraveni obětovat vlastní svobodu v zájmu demokracie pro příští generace.

Martin Lee, právník, politický aktivista, zakládající předseda Demokratické strany Hongkongu
Zdroj: ČT24

Myslíte, že se vzdor Hongkongu může stát vzorem pro lidi v pevninské Číně?
Vláda má nad lidmi na pevnině plnou kontrolu, ale možná jí to dělá starosti.  

Mladí lidé na pevnině, přinejmenším v Pekingu, na sociálních sítích sledují, co se v Hongkongu děje. A někteří říkají, že je důležité, že tady se nezapomíná na lidská práva?
Svědčí to o tom, že mladí lidé v Číně jsou zralí a přemýšliví a stejně jako lidé jinde na světě by si přáli demokracii. Zvolit si vlastní vůdce je totiž základní lidské právo. Je to dobré znamení, ale taky věc, kterou komunistické vedení nebude tolerovat.

Obáváte se o budoucnost Hongkongu?
Z dlouhodobého hlediska – bez ohledu na to, co si přejí – komunisté nemohou zastavit nástup demokracie v Číně. Z krátkodobého hlediska jsem velmi pesimistický, protože komunistické vedení se moci nevzdá. Nemohou ale kontrolovat situaci navždy. Změny do Číny určitě přijdou. Protože celý svět směřuje k demokracii, lidským právům a vládě zákona. I kdyby Čína byla poslední zemí, která k ní dospěje, tak k ní dospěje. Nakonec bude demokratická jako všechny země světa. Ale nestane se to hned. Nevím, jak dlouho to bude trvat. Možná sto let, ale nezastaví to.  

Co byste poradil mladé generaci demokratů v Hongkongu?
Aby pokračovali v boji za demokracii, protože už nám byla slíbena, a Peking to stále porušuje. Je v našem zájmu a v zájmu dalších generací pokusit se dříve či později dostat demokracii do Hongkongu. Je to i v zájmu pevninské Číny. Protože demokracie je úzce spojená se světem a mnoho pekingských vůdců vidí, že demokracie v Hongkongu funguje. V tom spočívá princip politiky „jedna země, dva systémy“. Doufejme, že pak se pokusí zavést demokracii i pro zbytek Číny. Ten den přijde, pokud o něj budeme usilovat a pokud nás podpoří mezinárodní společenství. Má přinejmenším povinnost nám pomoci. Před podpisem čínsko-britské deklarace v roce 1984 obě strany tvrdě lobovaly o mezinárodní podporu. Obávaly se totiž, že bez garance světa hodně lidí z Hongkongu kvůli obavám z budoucnosti odejde. Britská vláda se však jako signatář této deklarace chová velmi špatně. Čína se ji snaží přepsat a Britové mlčí. Jejich politika k Hongkongu se dá shrnout čtyřmi slovy: víc obchodu s Čínou. A to je ostuda.

To je v poslední době strategie skoro celého světa.
Obávám se, že ano. Ale celý svět podpořil tehdejší deklaraci a teď Číně nemůže povolit, aby svůj závazek jednostranně porušila.  Každá země na světě chce dělat s Čínou byznys. Ale existuje něco jako závazek, a oni mají vůči Hongkongu závazek.

Jak může mezinárodní společenství Hongkongu pomoci?
Nežádáme, aby poslalo armády, které by za nás bojovaly. Ne. Nebojujeme za nezávislost, chceme jen, aby byly dodrženy sliby. A to je i v zájmu celého světa. Pokud dovolí Číně, aby tuto dohodu porušila, povzbudí ji, aby v budoucnosti porušovala i všechny ostatní smlouvy, které uzavřela s kteroukoli zemí. Svět by měl trvat na tom, aby Čína dodržovala právní závazky.

(redakčně kráceno)