„Nacistická ideologie je připravená, nezmizela a je použitelná,“ říká Karol Sidon

Karol Sidon k 1. červenci skončil ve fuknci vrchního rabína Židovské obce v Praze. O důvodech jeho odchodu, vztazích v židovské obci, židovské víře, ale i narůstajícím extremismu, nebezpečí islamismu a slabosti politiků hovořila s Karolem Sidonem v Interview ČT24 z 30. června Zuzana Tvarůžková.

V souvislosti se svým odchodem jste prohlásil, že dobrý rabín je ten, který svou existencí vybudí nějaké nepřátele. Platí to i na vás? Jste dobrý rabín?
Z tohoto hlediska asi ano, ale nebyl to samozřejmě můj úmysl, aby mě někdo neměl rád. Já jsem se snažil, seč to bylo v mých silách, ale člověk holt naráží, jakmile vybočuje z toho, co se pokládá za správné.

A víte, čím jste ty nepřátele vybudil v souvislosti s vaším odchodem?
Začalo to už před pár lety, kdy naše obec procházela určitou vnitřní krizí. Došlo tak k nějakým změnám. A tohle to jsou zase kdysi rozehrané hry, o kterých jsem si myslel, že už nikoho nebaví.

O svém odchodu jste mluvil předem, avizoval ho, dokážete popsat, co ho v těch posledních týdnech urychlilo?
No, abych to zjednodušil, jsou to dvě věci. Jednak vyšla ta knížka (Altschulova metoda, pod pseudonymem Chaim Cigan - pozn. red.). A já si myslel, že bude trvat delší dobu, než se přijde na to, kdo ji doopravdy napsal. Předpokládal jsem, že se na to přijde tak do roka, až si to přečtou nějací literární vědci. Paní Vlčková byla ale šikovnější a přišla na to dřív.

Vy jste byl kvůli té knize v židovské obci kritizován?
Ne, ani ne. Sám jsem cítil, že to není úplně v pořádku. Od rabína se očekává, že bude především rabínem. A ne, že bude rabínem a spisovatelem. To je jedna věc. Druhá věc je, že jako autor beletrie se nutně musím vyjadřovat tak, jak se rabín nevyjadřuje. Proto jsem to psal, abych se ukázal jako někdo jiný.

To znamená, že si rabín musí odpustit jistou uměleckou svobodu?
Samozřejmě že jo. A to je jeden aspekt. Druhý aspekt je to, co se vynořilo za řeči kolem mé osoby. A to bez ohledu na to, jestli to je pravda, anebo není. Prostě to škodí pozici vrchního rabína. A proto jsem v podstatě neváhal to složit o něco dřív, než bylo mým úmyslem.

Nevyhnul jste se tomu, že byl váš odchod spojován s vaším soukromým životem. Nebylo by jednodušší vysvětlit, zda to bylo oprávněně, či neoprávněně?
Někde jsem napsal, že kdybych s tímto začal, nebude to mít konce. A já prostě nechci nikomu ubližovat a u toho zůstávám. Důležité na tom je, ty řeči jsou holt natolik zlé, že s tím člověk ani nemůže bojovat.

Podle Židovských listů, které vede váš kritik a bývalý předseda Židovské obce v Praze Tomáš Jelínek, za vaší rezignací stojí mimo jiné i rozvod s vaší třetí ženou. To jsou ty zlé řeči? To je to, co vám vadí, že je spojováno s vaším odchodem? Co se stalo v židovské obci, že jste nebyli schopni tyto spory a osobní antipatie překlenout?
Ta záležitost vlastně ani není otázkou židovské obce, protože tam se tento problém neřeší. Respektive se řeší ex post. Ale pan Jelínek byl kdysi předsedou židovský obce a od roku (nějak 2004, 2005), kdy odešel, se věnuje své práci a řídí tyto Židovské listy. Ty mimochodem tu židovskou obec napadají takřka neustále. On je sice člen obce a lidi kolem něho jsou členové obce, ale není to fórum, které by se nějak scházelo, kdy by se ti lidé viděli prostě tváří v tvář.

Takže tak, jak to může působit zvenčí, že jde o jednolitý svět, to podle vás úplně není?
Myslím, že ne. I když vezmete ty webové stránky, a co se tam všechno napovídá, tak je to pár lidí, kteří se tam střídají v podstatě do nekonečna. Někteří jsou víc sprostí, někteří jsou dokonce i slušní.

A znáte podstatu vašeho rozporu s panem Jelínkem? Je to nějaký boj o vliv, o moc?
Nejspíš ano, ale opravdu nemá smysl o tom mluvit.

K judaismu jste konvertoval na konci 70. let. Jak bylo těžké překlenout všechny ty rozdíly? Čím vším musel člověk projít? Co se vám ještě vybaví?
Problémem, kterým jsem tehdy procházel, prochází vlastně každý, kdo má nějaký židovský původ nebo se cítí být židem. Obec nebo rabinát ho totiž jako žida nepřijímá, ačkoliv prostě se tak cítí. A i pro mě bylo tehdy dost těžké se s tímhle tím vyrovnat a pochopit, že vlastně nejde jen o to, jak se člověk cítí, ale taky o to, co dělá. Že židovství znamená taky konat z hlediska náboženského nebo víry.

Co jste musel překlenout, abyste se stal rovnocennou součástí?
Jenom jsem to musel vzít vážně. To je celé. 

Kdybyste se měl ještě vrátit k tomu, co vás k tomu rozhodnutí vedlo, co bylo to nejdůležitější?
Těch motivů, které člověk má, je celá řada. Myslím si dokonce, že na to spolupůsobí i tlaky, které momentálně prožívám teď. Vždy jsem si ale ověřil, že nakonec jsou ty cesty dobré a že to dobře dopadne.

Náboženská příslušnost, její dělení, to je téma, které rezonuje Evropou. Vnímáte to podobně?
Náboženství nebo víra je zneužitelná stejně jako cokoliv jiného. A jakmile se stane ideologií, která kolem sebe buší hlava nehlava, je to stejně hrozné jako cokoliv jiného. Jako každá jiná ideologie, která si bojuje o své místo na světě. Proto je hrozně důležité, aby si lidé, kteří působí v církvích, dávali pozor na to, aby nemanipulovali lidmi a jejich myšlením. Aby si uvědomili, že každý má nějaký pohled na svět. A že i když s tím nesouhlasím a nechci se s ním zrovna prát, je dobré ho přinejmenším snášet. Je to vlastně tolerance.

Obáváte se narůstajícího antisemitismu, o kterém hovoří evropští politici a nevládní organizace?
Na tohle nebezpečí jsem upozorňoval už strašně dávno. A bohužel si to ti politici začínají uvědomovat až ve chvíli, kdy jim kape do bot.

Reagují podle vás evropští politici pozdě?
Aspoň pozdě. Samozřejmě je otázka, do jaké míry je ještě možné tento trend zvrátit, nebo přinejmenším zastavit. Mám spíš obavu, že vlastně ty vlaky jedou spíš proti sobě.

Podle letošního průzkumu americké Ligy proti hanobení je v Česku s antisemitskými názory 13 % obyvatelstva. Je to podle vás nebezpečná úroveň? Nejsme na tom nejhůře, což samozřejmě není omluva. V Německu je to 20 %, v Rusku 30 %, ve Francii téměř čtyřicet. Čím to je?
Kdybych vám na to dal odpověď, musel bych si ji momentálně vymyslet. Důvodů, proč existuje antisemitismus nebo rasismus, máme po ruce víc. V současné době je nejpravděpodobnější souvislost s hospodářstvím, s konflikty globalizujícího se světa a světa islámu, který se tomu brání mnohdy z důvodů, které jsou mi pochopitelné. Ovšem stejně tak jsou mi pochopitelné důvody šíření toho západního pohledu na svět, který má také svoje omezení. Ale bohužel prostě nevidím žádnou snahu.

To znamená, že je to celková společenská frustrace? Třeba v Česku mají krajně pravicoví radikálové v sobě v podstatě antisemitismus zakořeněný, aniž by měli sympatie právě k radikálnímu výkladu islámské víry. Takže tam ta spojitost asi přímá být ani nemůže.
Tam je to něco jiného. Ale nezapomínejte, že i svět islámu měl za války velice silné vazby na nacismus. A že se do značné míry učí z ideologie nacismu. To tak je.

A není to také o tom, jak si kdo svou víru vyloží? Radikální odnože to totiž mohou, a nemusejí reprezentovat.
V tom se skutečně do hloubky nevyznám. Fakt je, že ve chvíli, kdy někdo začne vraždit civilisty nebo unášet studenty, tak pro mě není o čem přemýšlet. Tam je to prostě jasné.

Z toho mají ale obavu i muslimští obyvatelé, kteří s tím nesouhlasí?
Samozřejmě, jenomže zase z druhé strany: Nějakou dobu jsem žil v Izraeli a vím, že třeba v první válce, když padaly ty scudy (irácké rakety - pozn. redakce) na Izrael, tak z toho měli mnozí arabští obyvatelé Izraele potěšení. Takže bych to neviděl zase tak, že jsou ti teroristé zcela opuštění a nemají žádnou posilu ve veřejném mínění svého světa.
Ale chtěl jsem říct ještě jednu věc: málokdo si uvědomuje, že nacistická ideologie je připravená, nezmizela ze světa a je použitelná. Stačí ji prostě opravit a působí dál.

Dobře, ale kdo ji reprezentuje v Evropě jako takové?
Samozřejmě že ti neonacisté.

Politici nedělají podle vás dost?
Politici se snaží s tím nějak vycházet. A ve chvíli, kdy se veřejné mínění kloní na stranu neonacistů, tak bohužel trošičku nebo více tu rétoriku přebírají, aby se lidem zalíbili a byli voleni. To je prostě takhle hrozně jednoduché.

Jak úzce s tím souvisí narůstající odchod židovských obyvatel zpátky do Izraele? BBC uvádí v popředí země jako Maďarsko, Francie, Belgie?
Já jsem to zažil s lidmi, kde jsem to vůbec neočekával. Lidi z Francie nebo z Belgie. Oni tam najednou začali mít strach jít po ulici tak, aby se o nich vědělo, že jsou Židé. Čili lidé takhle reagují zcela jednoduše ze strachu. A já jsem z toho hrozně zklamaný, že se to dříve než u nás začalo dít v západní Evropě, od které jsem očekával, že nám ukáže tu slušnější tvář.

Čím to je? Velká Británie je v tomto ohledu západního světa poněkud výjimkou.
Když mluvíme o vztazích k Izraeli, lidi tomu nerozumějí, poněvadž v tom nežijí. Jednoduše si neuvědomují, že žít v dennodenním stresu, že někdo přijde a zabije je, není opravdu moc příjemné. A z druhé strany mají celé myšlení převrácené, protože si myslí, že Palestinci jsou v podstatě oběti těch Židů. A proto je to pak hrozně těžký.
A ještě jedna věc: I v Izraeli existuje dost vlivná skupina levicových žurnalistů, nebo dokonce i spisovatelů, které sám obdivuju. Musím ale říct, že ve chvíli, kdy se začnou vyjadřovat ke konfliktu s arabským světem, respektive s Palestinci, tak ztrácejí rozum. Jako by zapomínali na to, že jde o život.

Je Izrael místem, kde se nedělají vzájemné společenské rozdíly?
To bych neřekl. Prostě je to normální země, ve které jsou Židé, kteří mezi sebou vedou konkurenční boj jako kdekoliv na světě.

Ptám se na to, protože před asi dvěma lety se objevila velká diskuze ohledně odvodů do armády, kdy měli ultraortodoxní židé jistou výjimku, co se týče právě služby v armádě?
No, tak to se zřejmě bude chtít měnit. A uvidíme, jestli se to taky povede. Není to úplně jednoduché dostat do armády ty kluky, kteří tam jít nechtějí. Ale v zásadě si myslím, že na rozdíl od jiných společností ta židovská, když je dohnaná do krizové situace, přece jenom drží při sobě. A to je prostě na tom pěkné.

Zemským rabínem zůstáváte dál. Proč vlastně? Proč odcházíte pouze z vrcholné pražské funkce?
Především mám v Praze náhradníka, mladého rabína, kterého obec vyslala už před mnoha lety studovat do Izraele. Na rozdíl ode mě má i určité předpoklady, které jsem neměl. Sice jsem studoval dlouho, když započítám studium třeba v Heidelbergu, ale nebyl to klasický způsob vzdělání, který mívají rabíni v Izraeli. A pokud jde o tu federaci, samozřejmě jsem o tom taky uvažoval, ale momentálně za mě není náhrada. Budu to řešit asi tak, že si na tu dobu, než si vyřídím svoje věci, vezmu nějakou dovolenou, abych zase neposkytoval někomu příležitost se rozčilovat.

Když jste funkci přijímal, řekl jste, že musíte využít veškerých sil k tomu, abyste přesvědčil Čechy, Moravany a Slezany, aby se nebáli přihlásit k tomu, že jsou Židé. Myslíte si, že se to podařilo? A kam dál? Čemu bychom se měli věnovat dál do budoucna? Je tato obroda ještě nutná? Je nutné ji zdůrazňovat?
V podstatě jsem se obracel na židy, ne na Slezany a Čechy a Moravany. Samozřejmě bych si netroufnul volat do židovské obce lidi, kteří židé nejsou nebo se tak necítí.
Fakt je, že především do Židovské obce v Praze se neustále vracejí nebo přicházejí noví členové. Tenhle proces podle mého názoru hned tak neskončí, pokud nedojde k nějakým hrozně nepříjemným událostem. A to doufám, že nedojde. Myslím tím nějaké převraty. Takže tenhle trend se prokázal jako správný. Především mi šlo totiž taky o to ukázat, že židovství má hlavu a patu. Že to je pro židy dobrá věc. Že kolem toho nejsou žádná tajemství, že kolem toho nemusí nikdo dělat žádnou romantickou nadstavbu, ze které židé vycházejí div ne se dvěma hlavami. Že to jsou prostě normální lidi a jejich myslitelé, kteří tady byli a jsou, jsou normální lidi, kteří dobře přemýšlí.

(redakčně kráceno)