„Vstup Ukrajiny do NATO je příliš velké sousto,“ říká Karel Kovanda

Poslední strategické plány NATO počítaly především s takzvanými „novými hrozbami“, terorismem nebo energetickou bezpečností. Válečný konflikt v evropském prostoru, kdy je agresorem deklarovaný partner Aliance, Rusko, ale i vývoj v dalších oblastech světa však jejich účinnost přinejmenším zpochybňuje. Je teď na členských zemích NATO a především Spojených státech, jak se s nastalou situací vypořádají. O roli Severoatlantické aliance nejen v ukrajinské krizi hovořil v Interview ČT24 ze 4. září bývalý český velvyslanec při NATO Karel Kovanda. Ptala se Světlana Witowská.

NATO dnes prohlásilo, že Rusko už pro ni není partnerem. Stal se z Ruska jasný nepřítel?
Vývoj stále pokračuje. Rusko má stále ještě šanci z Ukrajiny couvnout a nějakým způsobem si při tom zachránit tvář. Každým dalším výbojem dále na Západ se ale tím nepřítelem skutečně stává. To ale, musím podotknout, není vývoj, který by začal Ukrajinou. To je vývoj, který začal nejpozději v roce 2008 v souvislosti s Gruzií. Už tehdy Rusko napadlo sousední stát, okupovalo jeho integrální součásti a nakonec z nich udělalo takzvané nezávislé samostatné státečky, které nejsou uznány mezinárodním společenstvím.

V zakládajícím paktu Aliance z roku 1997 stojí: „Spojenci a Rusko se nepokládají za protivníky a shodují se na společném budování trvalého míru.“ Zdá se, že to už dnes neplatí. Co to bude pro další vztahy Ruska a NATO znamenat? Jsme na prahu další studené války?
Těžko předvídat budoucnost. Co teď víme o těchto vztazích, je následující: v roce 1997 či krátce poté byla vytvořena jakási aliance mezi Ruskem a NATO. Tento svazek byl teď dán k ledu, i když nebyl úplně zrušen. Ovšem to, že Rusko nebylo pozváno do Cardiffu, jednoznačně ukazuje na to, v jakém stavu vzájemné vztahy Aliance a Ruska dneska jsou. To, jak se budou vyvíjet nadále, záleží jedině na tom, jak se bude chovat Rusko.

Na východě Rusko útočí na Ukrajinu, na jihovýchodě lze sledovat vzestup teroristů z Islámského státu. Na jihu čelíme nestabilitě a nebezpečí. Bude se muset NATO nějak nově definovat, když se změnila bezpečnostní situace?
Nově se definovat NATO nebude muset. Bude se možná muset zamyslet nad jeho současnou strategickou koncepcí. Ta se totiž, byť je pouhých několik let stará, soustřeďuje hlavně na nové typy hrozeb, které se rozvinuly zejména od začátku tohoto tisíciletí. Bude třeba přemýšlet, zda ji není třeba pozměnit se zřetelem na současnou ukrajinskou krizi.
To, co NATO bude muset změnit a k čemu se už chystá, je rozšíření aktivní působnosti dále na východ. Možná vytvářet základny, možná předsunuté základny, kde bude jenom výzbroj a výstroj, aniž by tam byli alianční vojáci z jiných zemí. V každém případě bude muset hmatatelně posílit obranu baltských zemí, Polska. A dnes jsme slyšeli rumunského prezidenta Traiana Basescu hovořit o tom, že alianční síly se budou rozmisťovat i v Rumunsku. To je myslím velmi významný krok, ke kterému se Aliance chystá tolik let poté, co se rozšířila.

Na to ale bude určitě reagovat i Rusko. Už oznámilo, že kvůli přiblížení NATO změní svoji vojenskou doktrínu. Nemá v tom kousek pravdy, že i západní státy udělaly nějakou chybu a vyprovokovaly v podstatě Rusko k tomu, jak se dnes chová?
Přemýšlím, přemýšlím a dospívám jenom k jedinému závěru: současná krize se týká Ukrajiny, Ukrajina si zvolila svůj politicko-hospodářský směr, rozhodla se orientovat se na Evropskou unii. A když se bývalý ukrajinský prezident rozhodl nepodepsat Asociační dohodu s Evropskou unií, vyvolal ukrajinskou krizi a Rusko se do této krize okamžitě začalo vměšovat.

Napadlo vás, když jste viděl, co se děje v listopadu loňského roku na Majdanu, že to bude mít až takové následky? Že bude v podstatě válka?
To mě nenapadlo, nemám takovou představivost. Ale vývoj jenom ukazuje, jak obtížné je předvídat budoucnost, že to v podstatě je nemožné. A prezident Putin k tomu sám významně přispívá, protože jeho kroky se v minulosti ukázaly být naprosto nevyzpytatelné, naprosto překvapivé a v této překvapivosti on pokračuje.

Nějakou odpovědnost Západu za to, co se na Ukrajině děje, nepřipouštíte v žádném okamžiku?
Připustil bych odpovědnost, kdybych srovnával vývoj na Ukrajině s vývojem maďarské revoluce v roce 1956. Jestliže bychom dnes měli Ukrajinu nechat ve štychu, je to přesná kopie toho, jak západní země a zejména Spojené státy nechaly ve štychu maďarské revolucionáře poté, co je vyzývali k pokračujícímu odporu proti tehdejší komunistické vládě. Odpor nastal, rozmetaly ho ruské tanky a Západ a Spojené státy s tím nic nedělaly. Prostě nechaly maďarské revolucionáře ve štychu. Kdybychom Ukrajinu potom, co jsme ji podporovali v úsilí navázat vztahy s Evropskou unií a Aliancí, měli nechat podobně ve štychu, měli bychom ji na svědomí podobně jako porážku maďarské revoluce v roce 1956.

Na co se bude muset Západ připravit, když Rusko avizovalo změnu vojenské doktríny?
Nejsem odborník na obranu, ale nemám pocit, že by ruská obranná doktrína mohla nějak ohrožovat vlastní Alianci. Ruská vojenská doktrína může určitě pokračovat v ohrožování Ukrajiny. Slyšeli jsme, že prezident Putin údajně řekl předsedovi Evropské komise Barrosovi, že kdyby se mu zachtělo, za dva týdny dobude Kyjeva. Myslím si ale, že Západ, definovaný Aliancí, nemůže být Ruskem ohrožen. Ostatně další příspěvek do diskuse k tomu, že hranice Aliance jsou nedotknutelné, přidal prezident Obama, když navštívil Tallinn, aby dodal morální podpory baltským zemím a znovu jim potvrdil, že Aliance bude bránit každého svého jednotlivého člena, včetně Baltu.

Ruský prezident Vladimir Putin přišel se sedmibodovým mírovým plánem, zveřejnil ho cestou do Mongolska – řekl, že ho narychlo sepsal v letadle. Jak na vás ten způsob prezentace působí?
Velmi nejistě. Na jedné straně sepisuje něco v letadle, což znamená, že to nemá promyšleno se svými spolupracovníky, předjednáno s Ukrajinou, s prezidentem Porošenkem. Kdo ví, v jakém vztahu je se samozvanými republikami Doněckou a Luhanskou a podobně. Ovšem jako už tolikrát v minulosti – to, co prezident Putin předkládá, nebývá hodnověrné.

Takže byste věřil tomu, že to myslel vážně? Lze vůbec ještě v něčem Vladimiru Putinovi věřit? Při anexi Krymu také říkal, že žádné vojáky Rusko na Krymu nemá, a později přiznal, že tam někdo z Ruska byl.
Jedna důležitá část Putinova plánu představuje nebo žádá, aby se ukrajinská armáda stáhla poměrně daleko od osídlených měst. To by v podstatě znamenalo návrat statusu quo ante před ukrajinskou ofenzívou proti těm samozvaným republikám. Putin tak v podstatě chce, aby se Ukrajina vzdala všeho, čeho dosáhla v posledních dvou měsících, a pak je odhodlán s Ukrajinou jednat. Vůbec přitom není jasné, že by s tímto plánem souviseli i ti samozvanci. Takže je mi líto, ale zatím ze strany ruského prezidenta nevidím nic seriózního.

Máte nějakou konkrétní formu pomoci, kterou by NATO mohlo Ukrajině nabídnout a poskytnout?
Pro Alianci je velice složité poskytovat cokoliv, jakékoliv záruky a podobně zemi, která není aliančním členem. Nicméně povolit vývoz zbraní, i těch těžkých zbraní, do Ukrajiny, poskytnout jim na to dlouhodobou půjčku nebo jim je dát zadarmo, to je, myslím, absolutní nutnost, kterou by Aliance měla udělat.

Ukrajinský premiér Jaceňuk si myslí, že nejlepším řešením by bylo, kdyby země vstoupila do NATO. Mělo by NATO v dohledné době Ukrajinu přijmout?
Aliance na jednom z dřívějších summitů prohlásila, že Ukrajina a Gruzie se dříve nebo později členy Aliance stát mohou, ale musí splnit určitá kritéria.
Na čem se Aliance, v té době ještě za prezidenta Bushe, neshodla, bylo, že se tyto dvě země nechají vstoupit do takzvaného Akčního plánu členství (Membership Action Plan). To je takový žebříček, po kterém kandidátská země stoupá nahoru – věnuje se reformám a přibližuje ve svých schopnostech schopnostem aliančním, a tak celé Alianci. To tehdy Aliance zamítla. Jestli to dnes bude možné, nejsem si jist. Jaceňukově aspiraci stát se členem Aliance rozumím, ale myslím si, že je to pro NATO příliš veliké sousto i za současné, anebo právě za současné krize.

Jak by reagovalo Rusko? Není právě Putinovým cílem udržet Ukrajinu mimo Alianci?
O tom nepochybujeme. Jestliže je něco jasné na tom, co prezident Putin chce, tak je to udržet Ukrajinu mimo Alianci a vliv Evropské unie. Tomu je podřízená velká část jeho aktivit, včetně současné snahy udržet Ukrajinu v takové krizi, aby se nemohla pořádně hospodářsky zorganizovat. O vojenském organizování a vojenských vztazích s Aliancí ani nemluvě.

Není právě rozšiřování NATO důvod toho, co se dnes děje na Ukrajině? Ruský prezident tím ztrácí vliv, a že by si to nechal jen tak líbit, si asi nikdo nemyslel. Nedalo se předvídat, že se něco takového může stát, pokud bude NATO postupovat na východ a přibližovat své hranice Rusku?
Abychom byli úplně přesní, Aliance už dnes s Ruskem hraničí, ale jsou to hranice velice krátké. Druhá věc je, že minulé rozšiřování Aliance nebylo namířeno proti Rusku. Bylo výsledkem toho, že celá řada zemí se chtěla k Alianci připojit a Aliance jakožto demokratická organizace těžko mohla říci například Slovensku, ne.
Jestliže se Ukrajina chce stát součástí Aliance, má na to právo za určitých podmínek, u nichž nikdo neví, jestli budou v dohledné době splněny. Ale pak si člověk musí klást otázku, co je Rusku do toho. A to jediné, co to je, je koncepce z 19. století – koncepce sfér vlivu. To je koncepce, o které jsme si mysleli, že jsme ji ve 20. století, neřku-li v 21. století překonali. Není vyloučeno, že to budeme muset přehodnotit.

Jakou úlohu by měly v rámci NATO hrát Spojené státy? Co by od nich měla a může Evropa očekávat?
Spojené státy vždycky hrály v Alianci přední úlohu, tu si drží a budou ji hrát i nadále. V posledních letech úloha Evropy upadala poněkud do pozadí a zdá se mi, že si Spojené státy ve světle ukrajinské krize znovu uvědomují, jak důležitá i pro ně Evropa je a že transatlantická vazba je absolutně nenahraditelná.

(redakčně kráceno)