„Ebola se České republice nevyhne,“ říká Alena Šteflová

Ebola zabila přes 4 500 lidí a nakažených stále přibývá, i když například Nigérie dokázala ohnisko nákazy včas izolovat a epidemii zabránit. Dvě vědecká centra mezitím postoupila ve vývoji vakcíny až na úroveň klinických testů na lidech a první várky experimentální vakcíny míří přímo do západní Afriky. V Evropě se ovšem zvyšují bezpečnostní opatření. I na českých letištích lidé odevzdávají formuláře o pobytu a ti, kteří se vrátili z rizikových zón, podstupují měření teploty. O boji s ebolou hovořila v Interview ČT24 z 21. října šéfka české kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) Alena Šteflová. Moderovala Zuzana Tvarůžková

Už jste ve vaší funkci zažila tak masivní pozornost věnovanou zákeřné nemoci, jakou je ebola?
Musím říct, že ano. Předcházející přípravy na některé pandemie, ať už to byl SARS, ptačí chřipka, virus H1N1, byly stejné jako dnes.

Jak se změnilo chování světa při podobných událostech, které je ovlivněno globálním, ekonomickým cestováním a podobně?
Nejdůležitější fenomén je rychlost přenášení všech těchto infekcí. Takto masivní transport do všech koutů světa prostě dříve nebyl. Už zde není izolovaná část světa, která by nebyla z mezinárodního pohledu nebezpečná.

Všechny nejvíce samozřejmě zajímá, jak rychle se podaří šíření eboly zastavit. V Nigérii a Senegalu už se to podařilo?
Je určitě velice dobrá zpráva, že se tyto dvě země vypořádaly s ohnisky nemoci na svých územích, byť byly dalece menší, než jsou to ve třech hlavních postižených zemích. Je to ale dobrá zpráva i proto, že Nigérie je zemí s dalšími problémy. Je to nejlidnatější západoafrický stát, hlavní město Lagos má 21 milionů obyvatel. Udržet pod kontrolou takto ohromné kolosy proti dalšímu šíření eboly by bylo velmi obtížné a také se toho mezinárodní odborný svět velice obával. Systematickou přípravou a dodržováním těch opatření se však podařilo těch dvacet infikovaných udržet natolik pod kontrolou, že od včerejška můžeme říci, že tato ohniska už neexistují.

V jakém režimu by se ty země měly pohybovat teď?
Stále ve stejném. Tyto země jsou mimo jiné zařazeny do čtrnácti prioritních, příhraničních zemí, které mohou stále očekávat, že tam tato nákaza může být zavlečena. U Nigérie není bez zajímavosti, jak se vypořádala s prvním nakaženým. Byl to občan Libérie, který byl opravdu evidentně nemocen, také do pěti dnů zemřel. Z letiště byl přímo transportován do privátního zdravotnického zařízení, kde ale udal, že měl malárii a že nepřišel do kontaktu s žádným nemocným s ebolou. Později se ukázalo, že jeho sestra byla infikovaná, byla v nemocnici, kde ji navštívil a dokonce byl i na jejím pohřbu. Tradiční pohřeb je přitom problémem celého tohoto světa. Jenže o tom nikdo nevěděl. Nakazil přes devět lékařů a sester, pět z nich zemřelo. Nigérie to tedy neměla lehké, aby vystopovala tyto kontakty a vypořádala se s tak nezodpovědným člověkem.

Zásadní je, jak rychle se podaří vyvinout účinnou vakcínu, případně účinný lék. WHO obdržela experimentální látku. Jak se to vyvíjí?
To je vlastně velmi pozitivní zpráva dnešního dne, protože svět byl oficiálně informován o spolupráci kanadské vlády a WHO. Kanada dnes zasílala první tři zásilky, prvních 800 dávek experimentální vakcíny. Experimentální proto, že stále nemáme látku, která by prošla všemi požadovanými procedurami bezpečnosti, jak se za normálního stavu vyžaduje u každého takového výrobku. Nicméně to je právě výraz té urgentnosti, že je skutečně nutné, aby tyto výrobky byly k dispozici co nejdříve. Proto také započaly i klinické zkoušky u dobrovolníků. Na stránkách WHO se dokonce tito dobrovolníci mohou hlásit.

Jak takové testování funguje? Jak funguje přímo aplikace? Co má za smysl a za účinek?
Testuje bezpečnost té látky. Tipuje se také správné dávkování, jak by tato látka nebo vakcína měla být aplikovaná i preventivně. Výsledky jsou zatím velmi slibné, zejména při testování na zvířatech. Ale ukazuje se, že by tato vakcína měla být efektivní i po podání už infikovanému člověku. Ovšem v případě, že by se tak stalo v prvních dnech, hodinách, aby odezva infikovaného byla v pořádku.

Jak se ověří, že ta látka skutečně funguje?
Prověřuje se to klinickými zkouškami na dobrovolnících. Měří se jejich protilátky. Použití této vakcíny je ale zvažováno i z etického hlediska. Třeba zda bude použita i u lidí, kteří jsou již nemocní. A také je tam velké hledisko, aby nedošlo k poškození jejich zdraví. Proto je WHO vyzvána, aby koordinovala a dohlížela na využití této látky. Klinické zkoušky tak budou probíhat i v největších ohniscích toho onemocnění. A budou i podkladem pro dokončení klinického testovaní – očekává se, že to bude v prosinci. Jestliže se vše potvrdí, mělo by se začít s výrobou očkovací látky.

Jaký je tedy střízlivý odhad WHO? Jaro, léto příštího roku nebo dříve?
Domnívám, že i dříve. Prosinec tohoto roku je oznámen jako termín, kdy by měly být dokončeny klinické zkoušky. Možná při té příležitosti…

To znamená, že by se příští rok v zimě mohla dostat přímo k lidem, kteří jsou ohroženi?
Ano, ale jsou to spekulace, nepředbíhejme. Je ale dobré vědět, že vědecký tým, který pracoval na vývoji takzvané kandidátní vakcíny, je také úspěšný. Takže je další vakcinační látka uložena v Lausanne v odborném pracovišti a i ta začíná být testována. I u ní se začínají provádět zkoušky na dobrovolnících.
Obě tyto látky jsou vyrobeny metodou genetického inženýrství z virů, které pro lidi normálně nejsou patogenní. V případě kanadské vakcíny je to virus, který způsobuje folikulární stomatitidu u zvířat a který je upraven do takové podoby, že podnítí vlastně u člověka imunitní reakci i proti ebole. Ta druhá látka je vyrobena ze šimpanzího adenoviru a také upravena do podoby, aby co nejvíce stimulovala tvorbu těch protilátek.

Teď to vypadá, že vývoj jde skutečně rychle dopředu. Jaký je váš pohled na otázku, proč takováto vakcína nemohla existovat už dřív? Profesor Thomas Giesbert z univerzity v Texasu, a rozhodně není sám, říká, že přestože svět bojuje proti ebole od roku 1976, hlavní farmaceutické firmy jevily o vývoj jen malý zájem. Má to vliv?
Má to určitě vliv. Od roku 1976 už bylo několik zpráv, že bude vakcína proti ebole k dispozici. Nikdy se tak nestalo. Dáno je to také tím, že od roku 1976 do prosince roku 2013, odkdy se datuje ta nynější epidemie, proběhlo asi 20, 25 epidemií různého rozsahu. Umřelo při nich 2000 lidí, asi 2500 lidí se nakazilo a polovina z nich také zemřela. Vím, že to číslo nějak zní a že je to možná až cynické říci, ale byly to drobné epidemie.

Kdybychom se drželi toho, jaký na tom mohou mít zájem farmaceutické firmy, i hlavní hygienik České republiky Vladimír Valenta připustil, že záleží i na přínosnosti regionu jako takového?
Bohužel to tak je. Musíme si uvědomit, že i dnešní epidemie je o chudobě, o nedostatku zdravotnických zařízení a vlastně i o tom, že investice do těchto zemí se z pohledu farmaceutických firem nejeví tak výhodná. Vývoj každého léku vakcíny je prostě velmi nákladný. Je to tak určitě jeden z momentů, proč došlo k opomnění a proč máme v současné době prázdné ruce v prevenci.

Urychlil se vývoj tím, že se nakažení dostali i mimo území Afriky?
Vývoj byl započat mnohem dříve. Lze ho datovat zhruba do letošního jara, kdy se začíná hovořit o epidemii. A vyhlášení nebezpečnosti mezinárodního dosahu ze srpna tohoto roku velmi podnítilo veškerá mezinárodní úsilí.

Nemohou právě ta mezinárodní úsilí v takovýchto případech vyvinout větší tlak na farmaceutické firmy? Nemůže se nám ten dosavadní přístup jednoho dne vymstít?
Myslím si, že ten tlak tady byl. A to, že dnes mluvíme o kandidátních vakcínách, je toho dokladem. Ráda bych zdůraznila, že zásilky vakcín z Kanady jsou provázeny výroky hlavního hygienika Kanady, ale i vyšších autorit o tom, že je to pomoc Kanady mezinárodnímu úsilí v boji proti ebole. Navíc Kanada tam posílá 65 milionů dolarů na další koordinaci celého úsilí. V Kanadě přitom není zatím ani jeden prokázaný případ.

I WHO se musela vypořádávat s kritikou, mimo jiné od Lékařů bez hranic. Naposledy v pátek šéf německé organizace Lékaři bez hranic řekl, že před obrovským šířením varovali poprvé v březnu, a když byla v červnu ebola už mimo kontrolu, reakce WHO byla váhavá. Nastála na úplném počátku nějaká prodleva?
WHO se této kritice nebrání. Poučení z toho je, že se nelze spoléhat na zaběhlé praktiky. I WHO už dává najevo, že bude kriticky vyhodnocovat všechny přístupy, které se staly. A není to jenom o ní. Jde především o zodpovědnost vlád. WHO nemá tým lidí, který by přijel do té země léčit, WHO takto nastavená není. Mandát této organizace je asistovat vládám, přijít, koordinovat ta nastalá opatření.

O tom, že by někdo například z vedení WHO přijal nějakým gestem zodpovědnost, se nehovoří?
Generální ředitelka WHO Margaret Chan v tomto směru vystupuje opravdu velice transparentně a kritice se nebrání. Ale zodpovědnost skutečně leží na vládách. WHO nejde cestou hašení takovýchto případů. Jde cestou přípravy a posilování systémů jednotlivých zemí k tomu, aby na to byly připraveny. V roce 2005 byl přijat i Mezinárodní zdravotní řád, který nastavuje systémy tak, aby dokázaly zavčas reagovat a hlásit i přesah infekčních, toxických nebo jiných možných katastrof. Posilování těch systémů je hlavní role WHO.

I Česká republika se připojila k pomoci a zároveň přistoupila k viditelným bezpečnostním opatřením. Potřebuje Česko takto přísná opatření?
Česká republika patří k evropským zemím s velmi nízkým rizikem k nákaze eboly. Každopádně opatření a doporučení, která vydává i WHO, jsou především směřována na letištní kontroly. Letiště, ale také přístavy jsou pro některé země místem vstupu této infekce. Je proto určitě lepší nastolit opatření, která informují cestující v obou směrech o možném riziku. Na druhou stranu ne všechny země na to zatím přistoupily. Především ty velké, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie, Hongkong…

Jak se tam ocitlo zrovna Česko?
Víme, že české obyvatelstvo není právě to nejzodpovědnější. Vyplňováním těch karet se tak usnadní práce hygienické služby při dohledávání kontaktů. O tom je totiž celý problém – uhlídat to, jestliže se k nám zavleče takový případ. A na to musíme být připraveni. S tou exponenciálně narůstající epidemií se ty případy budou množit a určitě můžeme očekávat pozitivní případ v České republice a v dalších zemích.

Začátek těch opatření nebyl úplně šťastný. Letadlo z Amsterdamu do Prahy přiletělo, aniž by pasažéři na palubě vyplnili zmiňovaný dotazník, aerolinky neměly dotazníky vytištěné. Nevyplývá z toho, že to není bráno až tak vážně?
To bude jistě také kriticky zhodnoceno ministerstvem zdravotnictví, případnými komisemi. Kontrola na letišti a případné měření teploty jistě není specifický nástroj, který nám může pomoci s naprostou určitostí identifikovat nemocné nebo podezřelé. Dokáže ale rozpoznat a ohraničit rizikovou skupinu. A to je hodně důležité. Je nepsané pravidlo, že kdyby se podařilo uhlídat 70 % a získat 70 % kontaktů, které by byly skutečně sledovány a v karanténě hlídány, situace i v nejvíce postižených zemích by se brzy změnila.

Je tady také případ studenta z Ghany, který hledal zavazadlo na pražském letišti, nemohl ho najít, potil se, zdravotníci to vyhodnotili tak, že by mohl být nakažen ebolou. Potom ho chytali na hlavním nádraží. Nakonec na něj navzdory všem těm opatřením a antivirovým vakům hodili igelitový pytel. To jsou samozřejmě příklady ne úplně šťastné. Jak udržet ta opatření a pozornost na nějaké nutné a smysluplné míře, aniž by vyvolávala paniku?
Je to o informovaném personálu letišť, je to o informování obecně. Všechna doporučení jsou velmi přehledně na stránkách WHO. Jsou vytvářená odborníky ve spolupráci s dopravními asociacemi a leteckými společnostmi a tak dále. 14. října oslovila regionální ředitelka WHO Zsuzsanna Jakab ministry zdravotnictví všech evropských států a vyzvala je k nastolení těch opatření. A zároveň poslala jakýsi přehled všech doporučení, se kterými by měly vlády pracovat.

Jsou tu ale také děti, jak nejnověji poukazuje UNICEF, které sice ebolu přežijí, ale přijdou o rodiny, o příbuzné. Jak lze v tomto ohledu pomoci? Funguje solidarita jako taková?
Je to velmi smutné, jsou to neskutečně těžké případy. Je to také o tom, že to onemocnění přináší stigma těm nakaženým, zdravotníkům, kteří poskytovali pomoc. Vlastně každý, kdo přichází do kontaktu s ebolou, je podezřelý, je rizikový.

Myslíte si, že celosvětová solidarita funguje? Nebo by mohla být podle vás ještě silnější?
Tak jistě by mohla být silnější. Bylo by ale nefér říkat státům, které pomoc poskytují, že by mohly ještě více. Každopádně se to téma dostalo až na Radu bezpečnosti OSN a došlo k ustavení pohotovostní mise OSN (United Nations Mission for Ebola Emergency Response – UNMEER).

(redakčně kráceno)