Chat s osobností

Adam Drda
Adam Drda novinář a publicista

Redaktor Českého rozhlasu – Rádia Česko, který zpracovává osudy obětí komunistického režimu, je autorem textů publikace Příběhy bezpráví – Cesta ke svobodě, vydané v rámci stejnojmenné výstavy, probíhající na Václavském náměstí do 17. 11. 2008. Česká televize je hlavním mediálním partnerem projektu Příběhy bezpráví.

Záznam chatu ze středy 12. listopadu 2008 od 14:00
Václav V.: Pane Drdo, zdravím Vás z Moravy a držím palce Vaší práci. Co chystáte na další ročník projektu Příběhy bezpráví?
Děkuji za odpověď.
Adam Drda: Dobrý den, zdravím Vás, stejně jako ostatní a děkuju za otázky. Jaký bude příští ročník Příběhů bezpráví zatím nevím, protože nejsem autor celého projektu, je to vlastně dotaz pro pana Karla Strachotu a "základní tým" Člověka v tísni. Ale nepochybně bude pokračovat to, co je jádrem věci: spolupráce se školami, promítání filmů o totalitní minulosti, besedy s pamětníky na školách... Jestli se opět udělá výstava, seriál v novinách a speciální publikace (a především jak to celé bude vypadat a jaké bude téma) se teprve ukáže. Mějte se dobře, Adam Drda
reezinka: Dobrý den pane Drdo,
když jste psal příběhy do publikace, setkal jste se s lidmi, o kterých píšete? (Jak na vás zapůsobili?) Mate take nejaky osobni pribeh, ktery byste napsal do podobné publikace jako vlastni medailonek? Díky.
Adam Drda: Dobrý den. S mnoha politickými vězni jsem se samozřejmě setkal, ale zpracováváme také spoustu případů lidí, kteří se bohužel nedožili dnešních dnů, často ani konce komunistického režimu. Osobní setkání bývají někdy fascinující, pokud se podaří navázat nějaký bližší vztah. Je prostě velký rozdíl, mezi četbou historické práce nebo vzpomínek - a mezi osobním rozhovorem s "hlavním aktérem", kterému můžete klást otázky. Navíc si při tom člověk uvědomí, jak málo času uplynulo od nacistického i komunistického režimu, jak je to všechno pořád živé.
Klára C.: Dobrý den,
jaké jsou reakce na výstavu? Domníváte se, že výstava osloví hlavně mladou generaci? Zajímají se vůbec o toto téma?
Adam Drda: Jak moc výstava na Václavském náměstí mladé lidi osloví neumím říct, ale mám určitou zkušenost z rozhlasu, protože dělám na rádiu Česko rozhlasové dokumenty s podobnou tematikou a taky z několika besed ve školách. Mám pocit, že lidé, kterým je řekněmě mezi patnácti a pětadvaceti reagují nejen se zájmem, ale většinou taky velmi inteligentně. A že v nich to, co děláme, probouzí nejen zájem o komunismus a moderní čs. historii: myslím, že dovedou pochopit, jak snadno se nám teď žije, jak těžký může život být a jak snadno se dá přijít o svobodu.
Lenka : Dobrý den, zajímalo by mě, jak pracujete se vzpomínkami pamětníků. Ověřuje je te je nějak např. v archivech nebo je srovnáváte s jinými zdroji? Stává se, že pamětník si něco pamatuje jinak, než se to skutečně stalo?
Adam Drda: Když připravujeme pořad Příběhy 20. století, tak pracujeme především s pamětí. To znamená, že neukazujeme jen to, jaká opravdu byla komunistická realita, ale i to, co do lidí a jejich vzpomínek otiskla, co s nimi udělala, co si nesou v sobě, jak je formovala... Těžko se to ale jednoduše vysvětluje v chatu. Jinak samozřejmě pracujeme s archivními dokumenty, ověřujeme faktické údaje, často teprve konfrontace vzpomínek a archivních pramenů složí plastičtější obraz. A to, že si lidé pamatují události "po svém" je celkem běžné: vezmete-li dva tři svědky jedné události, skoro nikdy vám ji nepopíší stejně.
vavra: Dobry den, jak Pribehy bezpravi souvisi s poradem Pribehy 20. stoleti?
Adam Drda: Pouze skrz mou osobu, jsou to na sobě nezávislé projekty. Příběhy bezpráví dělá už několik let Člověk v tísni, Příběhy 20. století jsou dokumentární pořad Českého rozhlasu-rádia Česko, který připravujeme s novinářem Mikulášem Kroupou.
Michaela: Myslíte si, že by měla být komunistická strana zakázána? Pokud ano, proč se tomu tak nestalo hned po revoluci?
Adam Drda: Myslím, že komunistická strana měla být postavena mimo zákon ihned po listopadu 1989. Proč se to nestalo je složitá otázka, ale byly k tomu podle mého názoru všechny morální důvody a předpoklady. Pokud jde o dnešek, zdá se mi, že zákaz KSČM je nereálný, že je třeba vyrovnat se s ní politicky, což se bohužel nedaří.
Milan Škvor: Dobrý den, pane Drdo. O čem je výstava? A co si myslíte o oranžové vlně a proklamované spolupráci s KSČM? Proč se komunisti zase vracejí k moci a zmocňují se úřadů dokonce bez skrupuli i ti, kteri byli ve vysokych funkci v minulem rezimu?
Adam Drda: Výstava na Václavském náměstí se jmenuje Příběhy bezpráví - Cesta ke svobodě: a je o lidech, kteří v letech 1948-1989 aktivně vzdorovali komunistickému režimu. Spolupráci demokratických stran a demokratických politiků s KSČM považuji za nebezpečnou a krátkozrakou. Na poslední část Vaší otázky se nedá krátce odpovědět, ale před dvěma lety jsme s kolegou Petrem Dudkem napsali knihu "KSČM - Kdo Ve Stínu Čeká na Moc". Vydalo ji před dvěma lety nakladatelství Paseka a snad v ní najdete odpověď (myslím, že za tu dobu se situace moc nezměnila).
Jiří Jirák: Dobrý den,
seriál v Lidových novinách je podle mého názoru to nejlepší, co v nich vychází. Díky za něj. Chci se zeptat na volbu témat pro jednotlivé ročníky. Určují je Lidové noviny? A jak vybíráte jednotlivé osobnosti, které se v článcích objevují?
Srdečně zdraví
Jiří Jirák
Adam Drda: Děkuju, mám radost, že seriál čtete se zájmem. Téma vymýšlíme s Karlem Strachotou a dalšími lidmi ze společnosti Člověk v tísni, s Lidovými novinami konzultujeme podobu seriálu. Obsah jednotlivých dílů a výběr osobností je pak víceméně věc mé vlastní volby.
Hynek Roleček: Považujete současnou komunistickou stranu za alespoň částečně reformovanou? Pokud ano, v jakém ohledu? Co si obecně pod pojmem transformace komunistických stran představujete?
Adam Drda: Jistěže KSČM není totéž, co byla KSČ. Ale nezměnila se do podoby normální demokratické politické strany - to ani nejde, pokud si zachovává jako základ komunistickou ideologii a silnou vazbu na předlistopadový režim. Dnes je KSČM nebezpečná extrémě-populistická partaj a její transformaci si za stávající situace vůbec neumím představit.
jarka w.: Styska se mi po ceskem deniku a tydeniku,kam jste psal i vy.Nevim,kde vsichni ti lide publikuji.Moc by me to zajimalo,ale to vy asi take nevite.Na vystavu se pujdu podivat,protoze chovam uctu k temto lidem. Zdravi vas vase ctenarka.
Adam Drda: Mám pocit, že skoro nikdo z komentátorů Českého deníku se nevytratil: Petr Placák píše do různých novin, já taky, Petruška Šustrová rovněž, Josef Kudláček vydává Annonci a píše do ní, spoustu dalších někdejších kolegů najdete v jiných médiích a institucích. Ale díky za vzpomínku na staré časy.
Libor Zeman: Jak hodnotite praci Ustavu pro studium totalitnich rezimu?
Adam Drda: To je další "hrozně těžká" otázka. Patřil jsem k lidem, kteří si mysleli, že podobná instituace je v Česku velmi zapotřebí - a patřím k nim dosud. Na druhé straně cítím z práce Ústavu určité rozpaky, ale ty se netýkají ani zveřejňování materiálů Státní bezpečnosti, ani práce s archivy, spíš konkrétního vnitřního dění. Mám dojem, že se Pavlu Žáčkovi nedaří budovat ústav jako fungující instituci.
David: Pane Drda, mate mezi lidmi, ktere jsou na vystave, nejakeho sveho "oblibence"?
Adam Drda: Takhle bych to neformuloval, ale jsou tam příběhy lidí, kteří mi jsou výjimečně blízcí: například (ale je jich víc) katolický kněz František Lízna, fascinující osobnost, člověk, který se dokázal vždycky chovat naprosto svobodně.
Lenka S.(Jizni Afrika): otazka ode mne :kdo vas vedl k tomu ze jste se zacal zabyvat odhalenim komunistickych nasilnostech a nebo kdo byl vas vzor, ktery vas k tomuto uzitecnemu poslani vedl?
Toto jiz neni otazka. Bohuzel jsem necetla ani vasi publikaci Pribehy bezpravi a ani Cesta ke svobode nebot ziji nekolik let v Jizni Africe a domu jsem byla jen na tatinkove a mamicine pohrbu. A pred par mesici jsem mela moznost se dostat na internet. Kde jsem se docetla i o dalsich zpinavostech komunistu. Jsem vdecna lidem kteri se odhalovanim komunistickych nasilich zabyvaji a diky tomu lide kteri trpeli ci dokonce byli komunisty popraveni se dockali uznani ktereho si zaslouzili. Dekuji i vam.
S pozdravem
Lenka S. Jizni Afrika
email: babickas@hotmail.com
Adam Drda: Dobrý den. Jsem spoluautor dvou knih: "KSČM - Kdo ve Stínu Čeká na Moc", to je kniha, kterou jsme napsali s Petrem Dudkem a vyšla asi před dvěma lety. A druhá kniha o osudech různých čs. občanů za nacismu a komunismu vyšla zrovna teď v Radioservisu, jmenuje se "Kruté století" (spoluautor je Mikuláš Kroupa). Žádné dokumentaristické a novinářské vzory jsem neměl (spíš se věnuju příběhům než nějakému složitému pátrání), ale kdybych měl zmínit aspoň někoho, vždycky jsem nesmírně obdivoval režiséra Claude Lanzmana, autora filmu Šóá.
Anna: Dobrý den,
už od mala chci být novinářkou, také proto něco dělám-píšu do deníků, časopisů atp. Líbí se mi vaše práce a odhodlání. Dejte mi prosím nějakou radu do začátku...
Adam Drda: Nezlobte se, ale já jsem mizerný "učitel" - vždycky jsem se prostě snažil psát o tom, co mne zajímalo a nějak se to tak šťastně sešlo, že jsem se tím také mohl živit. Pište o tom, co vám připadá důležité a hodně čtěte, jinou, než takhle banální radu dát neumím.
jel: Komunisté budou znovu vládnout, zatím "jen" na regionální úrovni. Myslíte si, že se máme v souvislosti s tím něčeho obávat? Děkuji za odpověď.
Adam Drda: Myslím, že problém se současnou komunistickou stranou není samozřejmě v tom, že by hrozila nějaká obnova totalitního systému, koncentráků atd. Nýbrž v tom, že samotná její existence neskutečně "zburanšťuje" a ničí politickou scénu. KSČM je nebezpečná proto, že se opírá o naprosto prolhané a nemravné věci a může výrazně přispět k omezování každodenní svobody: projevu, veřejné diskuse atd.
Vlasta: Ráda poslouchám váš pořad Příběhy, který vysílá rádio Česko. Kolik osudů lidí, jste již zhruba natočili? Děkuji za odpověď.
Adam Drda: Já si to přesně nepamatuju, ale myslím, že rozhlasových dokumentů jsme odvysílali kolem stopadesáti. Příběhy 20. století úzce spolupracují se společností Post Bellum a ta má v archivu asi osm set natočených vzpomínkových rozhovorů.
Milan Moucka: Zajimalo by mne, jak se na sve vystaveni na Vaclavaku divaji jeste zijici pamnetnici. Jinak vystava se mi moc libila. Diky.
Adam Drda: Pokud jsem měl možnost mluvit se staršími lidmi, kteří se na Václavák šli podívat (a teď myslím vězně komunismu), mají většinou radost, berou to jako jistou satisfakci. Ale pamětníci jsou taky exponenti komunistického režimu a zrovna včera jsem četl v Haló novinách, že nás kvůli seriálu v LN pěkně pojednal pan Jaroslav Kojzar, někdejší propagandista z Rudého práva... Jinak díky za pochvalu.
Jana Malá: Dobry den, navstivili jsme se studenty vystavu a moc se nam libila. Vasi publikaci bych chtela pouzit ve vyuce. A mam dotaz, zda jste napsal jeste nejake dalsi knizky o komunistickem Ceskoslovensku? Dekuji za odpoved.
Adam Drda: Dobrý den. Už jsem na tuhle otázku odpovídal výše. Důležité je, že o publikace, které souvisí s Příběhy bezpráví si můžete říct v člověku v tísni, podívejte se, prosím, na internetové stránky www.jedensvetnaskolach.cz nebo si zadejte "Příběhy bezpráví" do googlu.
Anna: Přál jste si být vždycky novinářem??? Co Vás k tomu vedlo???
Adam Drda: Nepřál. Stal jsem se jím náhodou, jak už to tak v životě chodí...
Franta: Nebyl Váš otec kominista? Dětem se často stává že zaměňují svůj boj za vzpouru proti otci!
Adam Drda: Byl. Ale já s nikým nebojuju, já nejsem válečník ani partyzán.
Bohus: Pane Drda Srdecne Vas zdravime z W.A.
Vime ze se neda zodpovedet v teto kratke diskuzi to, co bychom chteli vedet Otazka ....Jak je mozne ze po tolika utrpeni a bezpravi ze strany Komunistu je tato jejich strana stale u moci a jak je mozne ze nikdo nezasahne proti temto zivlum, kteri sedi v kreslech za penize poplatniku a i za penize tech co pod nemi tolik vytrpeli Proc se stavi president s jeho vyroky na stranu komunistu?? Tato nebezpecna strana mela byt plne zrusena,jak se stalo v Nemecku Prosim bojujte pro jeji zruseni a potrestani tech co nadelali tolik zla dekuji zdravim za pratele Bohumil Zelesak
Adam Drda: Dobrý den. Taky tomu nerozumím, proč tolik lidí komunisty ještě pořád volí. Ale fakt je, že komunistické období je v Česku nahlíženo s podivnou shovívavostí a ve srovnání s nacistickou okupací se mu donedávna věnovala malá pozornost. Značnou odpovědnost, myslím, mají polistopadoví politici: komunisté byli v opovržení pár let po listopadu, pak se znovu stali v zásadě přijatelnými. Zkuste si představit, že by třeba v Německu dělal místopředsedu parlamentní komory někdejší spolupracovník nacistické tajné policie, který by se hlásil k Hitlerovu odkazu...
Kotásek: Zajímalo by mě, kolik lidí, jejichž osudy zpracováváte, vám již odmítlo a z jaké uváděli většinou důvody?
Adam Drda: Většinou nás odmítli (a stalo se to jen v pár případech)dva druhy lidí: buď Ti, pro které je osobní minulost natolik bolestná, že o ní nechtějí, respektive nemohou vyprávět; anebo Ti, kteří se přímo podíleli na komunistické persekuci nebo spolupracovali se Státní bezpečností.

Velice se omlouvám a děkuju za všechny otázky (za sebe i za společnost Člověk v tísni). Musím už bohužel končit, tak se všichni mějte dobře.
Hledej pořad:
...více