Sama doma

Záznam chatu z pondělí 19. února 2018

SF: „Jak a kdy se připravit na čas kdy je vztah po svatbě?“

Katarína Szabados: „Ono se na to bohužel moc připravit nedá :-). Ale co lze udělat, je počítat s tím, že svatbou není žádné hotovo, žádné, že už to půjde samo, ale naopak, že nastanou obtíže a přijdou překážky. A to je naprosto normální. Mnoho lidí má totiž představu, že po svatbě by to už mělo jít tak nějak samo a pak jsou těžkostmi překvapeni, myslí si, že je něco v nepořádku, že by to tak přeci být nemělo! To je ale omyl, to ke vztahu patří a každou překážku, kteří ti dva společně zdolají, jejich vztah utuží. Takže bych řekla - počítat s překážkami a připravit se na ně.“

Renata: „Dobrý den, mame dve male deti. Od svatby jsme letos 4 roky. Času na sebe s manželem moc nemame, ale snazime se. Je to narocne manzel chodi na směny. Mela by jste nejaky tip jak o vztah dobre pečovat. Děkujeme“

Katarína Szabados: „Dle mého je moc důležité nesklouznout k představě, že toho druhého už známe. To se stane mnoha lidem, že v nějaký moment - a právě často po svatbě - dojdou k přesvědčení, že druhého už znají. A přestanou se ptát, co by chtěl, co se mu líbí, co mu vadí, proč se tváří tak a tak, co myslí tím, když říká to a to...a začnou žít s představou toho druhého, místo s tím druhým. Pak není divu, že lidé nejsou spokojeni a mají neustále zklamaná svá očekávání. Takže já bych doporučila - stále toho druhého poznávat, nepředpokládat, ale ptát se.“

SF: „Je rozdíl mezi vztahem po svatbě v kostele a vztahem po svatbě nenáboženské?“

Katarína Szabados: „Já se domnívám, že ano. V obou variantách se jedná o rituál a každý ten rituál je jiný. Každý dotyčné snoubence, co jím projdou, bude vázat k jiné zkušenosti. Já si nicméně netroufám odhadovat, jaké dimenze při náboženské svatbě do příběhou těch dvou lidí vstupují, jakým způsobem je ovlivní, pravděpodobně to bude velice souviset s tím, o čem dané náboženství je. Každopádně, kdybych se chtěla vdávat v kostele, tak bych si velice dávala pozor, aby s filozofií daného náboženství byla hluboce v souladu a naprosto s ním souhlasila, abych si do života nepřinesla nějaký faktor, se kterým by se mi pak třeba obtížně vyrovnávalo.“

Zina: „Dobrý den, nemáte ze své praxe pocit, že svatba je pro vztah spíše kontraproduktivní? V mém okolí je spousta párů, které měly před svatbou krásný vztah a po svatbě se to změnilo k horšímu? Dokonce se rozvádějí i z důvodů, které by otevřený vztah vydržel? Děkuji“

Katarína Szabados: „A jak víte, že by to otevřený vztah vydržel? :-) To je dle mého relativní. Ale každopádně po svatbě se může ukázat spousta věcí, které ve vztahu na psí knížku vidět nejsou. Ono se to jakoby víc zkoncentruje, když přijde ten sňatek. A mnoha lidem se rozpadne třeba v bodě, kdy spolu spoustu let chodili, a pak se teda vzali, a po roce se rozvedli. Byl to takzvaně přechozený vztah. A je dost možné, že kdyby se nevzali, mohli to spolu ještě mnoho let táhnout. Ale jestli by jim to bylo ku prospěchu, to nevím. To, co navenek působí jako krásný a šťastný vztah, za zdmi často vypadá úplně jinak. Toho jsem díky své profesi byla svědkem jiz bezpočtukrát. A okolí se pak hroooozně diví, jak je možné, že se "tak úžasný vztah" rozpadl. No často proto, že ti dva se na sebe usmívali, ale konflikty neřešili a už se jich nakupilo tolik, že vztah to už neunesl.“

Katka: „Dobry den muj manzel se mi po 11 let hnusí. Nepecuje o sebe. Nechci se ani snazit s ním navazat zase vztah. Jsem s ním jenom kvuli detem. Da se tak zit ?“

Katarína Szabados: „To asi musíte posoudit Vy, zda je pro Vás přijatelné takto žít, či ne. Na to žádné obecné pravidlo není, které by to určovalo. A taky je otázka, co pro své děti tímto děláte, jaký vzor jim ukazuejte. Mamince je manžel ukradený, nehledá, jak ho ovlivnit, nesnaží se s ním navázat vztah...jakého partnera/partnerku si pak Vaše děti v dospělosti budou hledat? To jsou dle mého otázky pro Vás k zamyšlení, abyste si mohla udělat názor, zda se tak - pro Vás - dá žít či ne.“

Jana: „Dobrý den, ráda bych se poradila, pokud se s mužem rozhodneme společně - jdeme do toho, tak se pokaždé stane, že si muž jen oťuká novou situaci a když se mu to líbí zůstane v ní, ale mě vystrká. Vždy a ze všeho. Jako by nevnímal, že má partnera. On chce jen znát můj pocit, můj zájem a poté to chce a usurpuje jen pro něho, pro sebe. Přesto, že mu říkám věci jasně a otevřeně, tak on chodí jen kolem problému a neřeší. Vše otočí a zapře. Vše dobré si přisvojí, vše zlé, co udělá špatně, tak svede na mě. Přeji si, abychom se dokázali spolu otevřeně o problému bavit, já byla viditelnou v našem vztahu a aby si muž nepřivlastňoval mé myšlenky a názory a také projevil ty své a tím abycom se také ve vztahu posouvali. Já ho vlastně vůbec neznám. Můžete prosím poradit co s tím ? Děkuji“

Katarína Szabados: „Dobrý den, popisujete to příliš obecně, těžko si představit, co tím konkrétně myslíte. Nicméně toto mi stejně nepřijde situace na jednoduchou radu, spíš mi to přijde na popovídání. Pokud byste měla zájem o konzultaci, kontakt na mě najdete na www.sabados.cz“

Eliška: „Dobrý den, v květnu budeme mít 5 let od svatby a deset let, co jsme spolu. Ihned po svatbě začal manžel pracovat v Polsku a doma je jen na víkendy. Máme spolu dvouletou dcerku. Před třemi týdny mi manžel konečně přiznal po několika měsících mých pochyb, že se zamiloval do kolegyně v Polsku. Od narození dcery jsme spolu byli málo, společný čas jsme trávili hlavně s ní a na nás nezbýval čas. Manžel vidí problém také na mé straně, odjakživa mám nadváhu cca 10 kilo a to je pro něj velký problém, že nejsem schopna s tím nic udělat. Hodně jsme o tom mluvili a probírali to. Rozhodl se, že to s ní ukončí a bude s námi. Od dubna je tady šance, že by se mohl vrátit do ČR, ale také bude 400 km daleko od domova. Pokud by se nevrátil, myslíte si, že když s ní bude denně, je šance, abych ho udržela? Děkuji“

Katarína Szabados: „A proč tam po návratu bude těch 400km? Proč se s ním nesestěhujete do jedné domácnosti? To mi přijde skutečně obtížné, dávat vztah dohromady, když partneři žijí daleko od sebe. A pak mi přijde druhá důležitá věc. Je vidět, že máte nízké sebevědomí stran Vaší nadváhy, a také v postoji k manželovi - doufáte, abyste si ho udržela. A co tak si tu otázku položit také tak, jestli Vy chcete žít s ním? Člověk, který Vám vyčítá váhu (kterou máte evidentně od začátku), našel si milenku - je on pro Vás ten pravý? Tím nemyslím, že to máte zabalit, to vůbec ne, ale chybí mi ve Vašem postoji trochu hrdosti, nějaké vědomí vlastní hodnoty, že něco zkousnu, ale hadr na boty se sebe udělat nenechám. Tak taková nějaká "barvička" mi tam chybí.“

Eva: „Dobrý den, žiji s partnerem už 5,5 let a máme čtyřletou dceru a nyní čekáme další dítě. Strašně bych si moc přála, abychom byli kompletní rodina a ne se každý jmenoval jinak. Bohužel můj partner se ženit nechce, jelikož byl dlouho dobu ženatý , neměli žádné děti a manželka ho tak strašně zklamala, že se bojí jít do manželství. Jeho argument vždy je, že pokud ho má někdo rád, tak s ním nemusí být s papírem. Jak se mám prosím k této situaci postavit a jak to řešit.“

Katarína Szabados: „Tak já tam vidím dvě věci. První je opravdu od něj pořádně vyzjistit, co PŘESNĚ proti svatbě má. Co se ho dotklo, v čem konkrétně se zklamal a tak. To jak to popisujete mi přijde jako velice typická reakce někoho, komu nevyšel vztah a tzv.to hodil na tu svatbu. Jenže svatba je v tom nevinně, to proč to nevyšlo, mělo jiný důvod. A evidentně není zmapováno jaký. A to je problém protože ten samý důvod se nejspíš objeví v dalším vztahu a může ho zničit, bez ohledu na to, jestli je to vztah se svatbou nebo bez svatby. A pak druhá věc - podle mě svému partnerovi potřebujete doručit, proč je pro Vás svatba tak důležitá, v čem přesně má pro Vás hodnotu. A stát si za tím. Já si třeba dlouhodobý vztah bez svatby představit nedokážu, já bych na to prostě nepřistoupila. Mám své důvody, proč je to pro mě důležité a za těmi si stojím. Tak si říkám, Vy si za těmi svými jasně stojíte? Nebo manžel řekně "pokud mě má někdo rád, nemusí to být s papírem" a Vy vycouváte? Protože já bych pokračovala. Ok, takhle to máš ty, ale já to mám tak a tak, když se nevezmem cítím se tak a tak, udělá to se mnou to a to...a ve výsledku se ten vztah může klidně rozpadnout. Právě proto, že jste se nevzali, protože jste nevzala vážně, jak moc důležité to pro Vás je. Ale na druhou stranu, nemusí to svatbou skončit. Když do těch diskuzí půjdete, tak se můžete dostat k momentu, kdy najednou pochopíte, proč se ženit nechce a začne Vám to natolik dávat smysl, že od požadavku na svatbu ustoupíte. Ale bdue Vám jasné proč. A pak to také přestane být problém.“

Ale na: „Dobrý den, s přítelem Máme roční dceru. Svatbu plánujeme az tak za dva roky. Vsichni Me starší, že po svatbe bude vztah horší. Myslíte, že se toho tolik zmeni i když už spolu vychovavame dite? Je to opravdu takova změna?“

Katarína Szabados: „Podle mě to změna je, ale proč by měla být k horšímu???? Navíc, pokud už máte dítě, tak na Vás nevybafnou role "správné matky" /"sprvného otce", to už jste absolvovali, tak už maximálně role Správná manželka/manžel. Ale když s tím budete počítat, nemusí to být žádný velký problém. Potřebujte si klást otázku, jak to chci já, jak to chceme my a vytvořit si svůj vztah, po svém. Což Vás může velice sblížit. A pak další riziko je, že se na vztah vykašlete a budete očekávat, že už to půjde samo. To udělá veliká spousta lidí a pak celkem pravdivě říkají, že vztah jim po svatbě šel do kytek, no jo, když se o něco nestaráte, tak to do kytek jde, takže je to celkem realistická výpověď. Tak se na vztah nevykašlejte, nespadněte do iluze, že o svém muži již všechno víte a že on by Vám měl vidět do hlavy a myslím, že se toho netřeba bát :-).“

Diana: „Dobrý den, já to už od té doby co mne požádal manžel o ruku mám v hlavě tak srovnané i manžel to tak má, že naše manželství nebereme jako manželství a to je klíčem si myslím.Bereme to jen tak že jsme stvrdili naší lásku a ani jednomu nepřijde že by se cokoli změnilo. Jsme pořád jako na začátku. Jediné co u sebe teď pozoruji že mám potřebu po narození našeho syna, mít doma všechno uklizené a na svém místě. Manžel mi občas říká že jsem na hlavu a i mě to občas štve jak mne ten nepořádek nenechá klidnou . :)“

Katarína Szabados: „A proč máte potřebu toho všeho uklizeného? A co by se stalo, kdybyste neuklidila? Kdyby něco zůstalo pohozené? Nebo něco neumyté? Tohle jsou otázky, které bych si být Vámi kladla. Ale musíte si je klást opravdu vážně a vážně hledat odpoděď, protože nějaká Vaše část je přesvědčená, že to tak má být a MÁ DŮVOD. Většina lidí dělá chybu, že si takovou otázku sice položí, ale rovnou si začne vysvětlovat, že to je přeci blbost, vlastně si to snaží rozmluvit. Ale to nefunguje. Ta část, která ví, že to je zbytečnost, problémem není, takže tu je potřeba nechat na vedlejší koleji a ptát se fakt té, která na uklízení trvá. Proč ho považuje za tak důležité?“

Jana: „Dobry den byla jsem s manzelem 12 let vdana mam s nim dve deti,rozvedli jsme se jelikoz si nasel manzel jinou zenu,od rozvodu je to uz 2 roky,pritelw mam ale na byvaleho manzela se mi nedari zapomenout,mam navstivit psychologa nebo terapeuta ?dekuji za odpoved“

Katarína Szabados: „To by mi přišlo jako dobrý nápad. Bývalý manžel Vám pravděpodobně zosobňoval něco, co pro Vás bylo velice důležité a když to nemáte, tak se Vám žije těžce. Dle mého je potřeba přijít na to, co je to "to", čím Vám manžel tak chybí, resp co Vám chybí. A v tom Vám jistě může terapeut pomoct.“

Eliška: „doplnění k dotazu: máme s manželem postavený dům v Havířově a z Polska by měl jít pracovat na centrálu firmy do Prahy. Podmínkou pro něj je, aby byl pondělí a pátek na pobočce v Olomouci, tudíž doma. Ano asi mám nízké sebevědomí, i vnitřně jsem si vědoma své chyby, protože od počátku mi manžel říkal, že se mu takto nelíbím. Ovšem jak píšete, na dálku se špatně vztah udržuje a formuje. A ano, chci s ním žít, chci s ním být, vážím si ho. I když teď méně za to jak mi ublížil. Štve mě to o to víc, když vím, jaký je, introvert, uzavřený, moc si k sobě nepouští lidi do soukromí. Sex pro něj nikdy nebyl na prvním místě. A do té své kolegyně se zamiloval natolik, že není schopen se mnou intimně žít. Domluvili jsme se, že půjdeme k psychologovi, abychom to rozebrali s nestrannou osobou. Snad je to dobrá cesta. Děkuji za váš čas.“

Katarína Szabados: „Rozebrání s nestrannou osobou můžu vřele doporučit. Na konzultaci si pravděpodobně uvědomíte spoustu věcí, které by Vám jinak třeba tak nepřišly, bude to víc "naplacato", víc vidět, jak na tom ten vztah je a případně co s ním. Držím palce.“

SK: „Co je nejrizikovější na vztahu po svatbě?“

Katarína Szabados: „Asi nejrizikovější je nabýt iluzi, že toho druhého již známe. Přestaneme se ptát, zjišťovat, mluvit o sobě. A kvůli tomu se brzy odcizíme, najednou vedle sebe začnou žít dva lidé, kteří se naznají, protože své nitro nesdílejí. A to je pak problém.“

Jarka: „Jsem vdaná v holansku a můj manžel Holanďan zůstal stát na místě a já pokračují dal v životě . Je to Škoda ze ten druhy nemá zájem jít v životě dál.“

Katarína Szabados: „A nebylo by zajímavé zjistit, proč ten zájem ztratil? Možná jen nedostal tu správnou motivaci? Ten druhý většinou jede na jiné "palivo" než my. A jedním z důležitých úkolů v manželství je přijít na to, co toho druhého motivuje, co pro něj má hodnotu, co potřebuje. A ne trvat na tom, jak to mít má, co pro něj má mít cenu. Tak nebylo by něco, na co by zareagoval a šel s Vámi? ;-)“

Věra: „Dobrý den, jsem 42 let vdaná a brali jsme se po roce (ale spolu jsme začli bydlet az po té svatbě.Proč tedy dnes mají nejdřiv děti a až po té se berou? Co je k tomu vede?Děkuji za odpověď“

Katarína Szabados: „Já myslím, že se prostě změnila doba. Před 42 lety byla spousta věcí jinak a tak je to dnes jinak i se sňatky. Dřív doba podněcovala ke sňatkům časně, dnes nechává více svobody. A tak jako vše, obě varianty mají své výhody i nevýhody.“