Chat

host

PhDr. Magdalena Dostálová

Psychologie v rodině

Záznam chatu z pondělí 4. prosince 2017

Kateřina: „Dobrý den, ráda bych se zeptala,kdy dítěti prozradit, že dárky kupují rodiče a ne Ježíšek. Syn má deset let a stále věří. Máme strach, ať se mu kamarádi nesmějí.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Kateřino, díky za tuto důležitou otázku. Můžete začít tím, že se zeptáte svého dítěti, jak ono samo rozumí tomu, co se okolo Štědrého večera děje. Jak je to s Ježíškem z jeho pohledu? Svou odpověď bych odvíjela od jeho reakce. Někdy se dozvíme, že dítě už třeba trošku pochybuje, potvrdila bych mu však v zásadě jeho domněnku. Nevím, zdali máte zrovna u vás v rodině nějaký přesah do víry, ale i kdybyste neměli, lze s dítětem hovořit o tom, že někteří lidé věří, že nám nějaká vyšší moc (třeba Ježíšek) umožňuje, že se spolu sejdeme jako rodina a třeba si i dopřejeme nějaké dárky.“

Ludmila: „Dobrý den, máme v rodině děti (13, 11, 9 a 7 let). Jsou to moji bratranci a sestřenice. Vánoce slaví každoročně doma, nějaký dárek pod stromečkem mají, potom ale přijedou na chalupu a od tety je pod stromečkem "vše", co si vymysleli za celý rok. Z mé strany určitě nejde o žádnou závist. Ale myslím si, že když se dítěti řekne: "Nedostaneš to, protože jsi zlobil/a.", mělo by se slovo dodržet a pod stromek dát úplně něco jiného a místo hory dárků dát každému například jen dva. Děkuji za Váš názor.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ludmilo, je na rodičích, jak ke svým dětem přistupují. Vy s tím můžete, ale také nemusíte souhlasit, rozhodně máte potom velkou výhodu, že ve své rodině se svými dětmi můžete postupovat jinak. Obecně si nemyslím, že bychom děti měli zahrnovat vším, nač si vzpomenou. I my, dospělí, přece známe ten pocit, že těšení je někdy víc než samotný dar...“

Marie: „Jsem 17let vdaná, asi jsem si na začátku nastavila špatná pravidla. Vše jsem zvládala tak manžel s ničím doma nepomáhal. Ale v součastné době máme 3děti a to věkové jedno malé, pak 7-leté a jednoho puberťáka. Nejde mi už moc dobře vše ukočírovat, chci aby ten nejstarší pomáhal, ale když vidí, že táta (jeho vzor) sedí v křesle tak taky nechce nic dělat. Jak mám manžela diplomaticky "přinutit" aby se také zapojil do chodu domácnosti, nebo pohlídal malou?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Marie, pokuste se pro začátek pojmenovat, co je v tu konkrétní chvíli doma potřeba udělat a požádejte svého muže, zda by Vám s něčím z toho pomohl - podle jeho vlastního výběru. Můžete se tak vyhnout tomu, že by se muž cítil Vámi úkolován. S dětmi je dobré si v rodinném kruhu ujasnit, co jsou doma jejich výhody a povinnosti. Čas od času je dobré přesvědčit se, že tomu stále všichni doma rozumíme. Bydlíte-li společně v pěti, je jistě dobré, aby se všichni (odpovídajícím způsobem svému věku) na údržbě domácího krbu podíleli.“

Eliska: „Dobrý den. Dárky nosí ježíšek my mame dve děti 3 a 5 let. Mám pro každého asi 4 dárky ale mám pořád a neustále pocit, že jich musím koupit více. Asi vice ze se to má.. a asi i proto aby nebyly smutní. Zklamání ze jich je málo. Což vlastně nebude moje chyba ale Ježíška jestli mi rozumíte. Kolik dárků mám správně koupit ? Jsou maly ale nejvíce upřímní. Děkuji vám“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Eliško, čtyři dárky pro děti ve věku těch vašich je určitě dost. Bude určitě dobré nechat dětem nějaký prostor na těšení se i na dárky, které třeba nedostanou nyní od Ježíška, avšak mohou si je přát třeba k narozeninám. Naopak, bylo-li by dárků více, než Vámi uvedené čtyři, uvažovala bych o tom, že bych je dětem rozdělila. Přehlcení novými vjemy a novými věcmi jim totiž pak může ve finále znemožnit radovat se.“

Ivana Bergmanová: „Paní doktorko, je vhodné, aby tříletá dcera dostala k Vánocům od Ježíška všechny dárky, které si přeje? Přeje si 3 dárečky (kytaru, křídla a koloběžku) ale říkám si, zda je dobre jí plnit "vše". Jak ji neublížit do budoucna. Byla bych raději, aby byla skromná, ale zase jako máma bych ji nejraději dala co jí na očích vidím... Děkuji za radu. Ivana Bergmanová“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ivano, s dcerkou můžete mluvit o tom, že si Ježíškovi může napsat (nakreslit) o to, co si přeje, ale Ježíšek nemusí přinést všechny dárky. Budete-li slavit Vánoce na etapy, jak se to často stává, 24.12. s nejužší rodinou, o následujících svátcích třeba s prarodiči z obou stran, mohla by Vaše dcerka část dárečků dostat třeba až od Ježíška u babičky a dědy?“

Eva: „Dobry den,syn(9let) si moc preje pocitac,mame ho koupeny,ale premyslime,ze ho dostane az 25.12. Je totiz presvedceny ho 100% dostane,tak aby byl napjany,ale asi bude hodne zklamany pod stromeckem.Mame mu ho prichystat az druhy den a nechat ho chvilku v napjeti?“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Evo, zajímalo by mě, co byste si slibovali od posunu na 25.12.? Pakliže máte důvody, proč synovi chcete v jeho věku počítač dopřát (a zjevně je máte), moc bych už dál nekombinovala. Se synem jistě nyní mluvíte o důvodech, proč počítač chce, možná jste se již bavili o pravidlech pro jeho možné budoucí používání... Také lze se synem ještě před Vánoci mluvit o tom, že ne všechny dárky musíme nutně dostat. Nemyslím si, že dítě, jakkoliv vypadá sebejistě, si dárkem až do zazvonění zvonečku a rozsvícení prskavek, bude 100% jisté...“

Jolana: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak školkovskému dítěti vysvětlit, že mělo podstromečkem "jen" tři dárky a ostatní jich tam měly víc, když přijde ze školky smutné. Děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Jolano, od útlého věku je dobré pracovat s dítětem v kontextu vaší rodiny a učit jej, že porovnávat se nemusí být šťastné. My, rodiče, můžeme jít v tomhle ohledu dětem příkladem, když jim nepředhazujeme, že umí Evička lépe zpívat a Pepíček umí lépe poslouchat své rodiče... Jsou děti, které sice dostanou moře darů, ale rodiče nemají čas s nimi trávit volné chvíle. Děti mohou mít mnoho přání, ale je na nás, rodičích, která z nich jsme schopni a ochotni jim splnit. Také je dobré říkat znovu a znovu nahlas, že dobrého rodiče nedělá množství dárků, které jeho dítě nalezne pod stromečkem.“

Anna: „Dobrý den, Přítel celý život bydlel na vesnici, já ve městě. Bydlíme spolu přes sedm let, teď máme tříleté děvčátko. Nejprve jsem šla k němu do vsi, vše bylo v pořádku; pomáhal doma, uklízel, nic mu nedělalo problém. Nyní bydlíme ve městě v 1 + 1; problém mu dělá vše. Takže bych Vás chtěla poprosit o radu, jak přimět zlenivělého přítele, aby mi s čímkoli pomohl. Ať je to vaření, pečení, úklid... Děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Anno, je poměrně zvláštní, že taková změna nastala až po čase vašeho soužití. Nejjednodušší bude, když s partnerem promluvíte o svých pocitech a prožívání vaší situace. Pokuste se zformulovat, co byste od něj potřebovala, abyste se cítila lépe. Když byste chtěla využít služeb odborníků, obraťte se třeba na některou z manželských (partnerských) poraden, které v Praze naleznete na www.csspraha.cz, mimo hlavní město na www.amrp.cz.“

Jana: „Dobrý den, ráda bych věděla, jestli můžou naše děti trpět tím, že se spolu s bývalým mužem vůbec o ničem nebavíme. V podstatě si děti předáme mezi dveřmi a žádná komunikace jinak není možná. Jsme rozvedení 6 let, děti byli ve věku 7 a 4 roky , když se můj partner rozhodl odejít za jinou ženou. Podstatnou roli hráli i finanční problémy z jeho strany.V podstatě odešel bez jakékoli další komunikace tenkrát a doteď se nic nezměnilo. Veškerá starost o děti je na mě, sám si je bere na dva víkendy v měsíci.Nikdy jsem mu kontakt s dětmi nezakazovala, byla jsem ráda , že jsou spolu.Nic nedokáže ocenit a o normální komunikaci běžnou mezi rodiči se ani nesnaží.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Jano, ano, tušíte správně, že nekomunikace mezi rodiči pro děti rozhodně přínosná není. Je jistě dobré, že děti mají s tátou kontakt. Pro děti je nejvýhodnější vyrůstat v úplné harmonické rodině (obě tato podstatná jména jsou důležitá). Když to z nějakého důvodu nejde a dochází k rozvodu rodičů, hledáme variantu, která bude pro děti co nejméně poškozující, ale nikdy to nebude ta ideální.“

Majka: „Dobrý den, syn 13-let neustále odmlouvá je na mě drzí a ve škole se zhoršil. Když mu nadávám křičím je to jen na horší, prosím poraďte jak se k němu chovat, děkuji“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Majko, s puberťákem je dobré jednat na rovinu. Zkuste si v klidu sednout a promluvit si, jak on vnímá své povinnosti v rodině, co od něj čekáte Vy a také čím je to vyváženo - má jistě nějaké výhody: kapesné, přístup k mobilu, k počítači, občas dostane něco, co si přeje. Zkuste s ním mluvit v tom smyslu, že plnění povinností je vyváženo výhodami. Měl by (postupem času) pomocí Vaší výchovy akceptovat, že přijímání výhod je vyváženo plněním povinností. Je-li to možné, rozhodně by se synem měl mluvit (v podobném duchu) i jeho táta.“

Ivana B: „Ano, přesně jak píšete, na Boží hod vánoční u jedné babičky a na Štěpána u druhé babičky. Babičky s námi moc nespolupracuji, i když je neustále žádáme (i k narozeninám apod), aby děti dostávaly jen jeden dárek. Malá Ježíškovi namalovala s naší pomocí co si přeje. Ale je z psychologickeho hlediska správné, aby dostávala co si přeje už ve třech letech? A ještě si dovolím přidat jeden dotaz ... Dcerka na životní změny reaguje dodnes pocuravanim. Když jsem se zlobila, nemělo to smysl. Dělám jakože nic, ale nervy mi to drásá. Dcera je velmi empatická. Pocuravani začalo příchodem brášky před rokem, i když už umělá chodit na nočník. Teď reagovala takto s nástupem do školky a minulý týden opět, když tam poprvé byla i na spinkání. Děkuji moc za rady a přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků! I. B.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ivano, zkuste se nejdříve babiček zeptat, co pro děti chystají, nechat jim prostor pro jejich nápady (vždyť je pěkné, že o dítěti uvažují, vymýšlejí, co by mu udělalo pod stromečkem radost). Až když by byli v koncích, přispějte svým typem, co by dítě potěšilo. Ohledně pomočování - v předškolním věku bych jej nepovažovala za něco závažného. Zvláště když se zjevně přímo váže k potenciálně náročným obdobím v životě dítka - příchod sourozence a začlenění se do předškolního zařízení. Přišla jste si na to, že dcera nereaguje dobře na to, když se zlobíte. To však neznamená, že s ní o tom, co se stalo, nemůžete mluvit. Neváhala bych se pojmenovat, co se stalo (dcerka se počůrala), a přibrat ji k řešení (převléct se, umýt se, dát špinavé oblečení do pračky...), zač bych ji ve finále ocenila.“

Lida: „Dobrý den, já mám velký problém s přijímáním dárků, které se mi nelíbí, nehodí apod. Raději nic, než-li takový "danajský dar". Nedokážu se přetvařovat a děkovat. Zdravím do studia“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Lído, díky za Váš dotaz a otevřenost. Někdy je těžké s blízkými hovořit o tom, že se zrovna darem nestrefili. Nicméně nevzdávala bych to. Poděkovala bych, že na mě okolí myslelo, ale sdělila bych mu také, že přijatý dar zřejmě nevyužiji. Jedním dechem bych však také nabídla, aby se se mnou příště poradili, chtějí-li mne obdarovat.“

Ludmila: „Dobry den,jak se mam chovat k partnerce meho syna,kterou bych nazvala "emocni tyran'.Ma k me osobe vyhrady.Zarli na me,vzdy jsme se synem meli pekny vztah. ON ji ze vsim hodne pomaha a stejne ji neni nic vhod.Maji trileteho chlapecka.Dekuji za odpoved.“

PhDr. Magdalena Dostálová: „Vážená Ludmilo, se svými klienty v poradně často řeším vztahy v širší rodině. Mám za to, že je vlastně výhrou, když rodiče zvládnou mít s partnerem/kou svého dospělého dítěte zdvořilý korektní vztah. A naopak - s rodiči svého partnera. Není dobré automaticky předpokládat, že budeme nejlepšími přáteli, že se plošně ve všem shodneme a budeme si padat kolem krku, kdykoliv se uvidíme. co je mezi Vaší snachou a synem, mělo by zůstat u nich doma, měli by si to řešit sami. I kdyby Vás chtěli k řešení svých možných trablů přibrat, nedejte se. Bude fajn, když se s nimi budete mít občasné zdvořilostní návštěvy, kde se zdržíte hodnocení nebo dokonce kritiky jednoho nebo druhého z nich. Držím palce!“