Chat s osobností

Antonín Trš: Dobrý den, City Folk je mezinárodní koprodukční projekt, který koordinuje Evropská vysílací Unie (EBU) ve spolupráci s holandskoiu televizí NTR. Letos probíhá už 15. ročník. Jde o 25 minut dlouhé dokumetární portréty zajímavých lidí z velkých evropských měst. Každá televizní stanice, která se k projektu v daném roce připojí, vyrobí jeden pořad a má právo vysílat všechny ostatní.

Antonín Trš: City Folk z Česka je každý rok, od roku 2004, kdy se ČT k projektu připojila. Pokaždé byl z Prahy, protože v naprosté většině bývá z hlůavních měst Evropy.

Antonín Trš: Vzhledem k tomu, že každoročně vznikne cca 10 - 13 dílů, vysílá se jako týdeník jen omezenou dobu. Letošní série je naplánována na začátek září na ČT2.

Antonín Trš: Ne, že by měly celebrity do City Folku vstup zakázán, ale vyhýbáme se jim. Celebrity mívají výjimečný osud už tím, že jsou celebrity a nám jde o "normální" lidi.

Antonín Trš: Určitě, děkuji, budu jen rád. Zajímavých lidí není nikdy dost.

Antonín Trš: Jeden díl City Folku stojí prakticky stejně jako každý jiný "malý" dokument. Nicméně jako by nás nestál nic, protože ve výměně dostaneme zdarma k dispozici dalších cca 10 dílů z celé Evropy.

Antonín Trš: Já se na projektu podílím jako dramaturg. Obnáší to jak komunikaci s domácími tvůrci, tak se zahraničními partnery.

Antonín Trš: To jen otázka terminologie. Svět je totiž multikulturní (ve smyslu vzájemně se prolínajících a ovlivňujících kultur) svou samotnou podstatou. Takže "multikulti" tady bylo odjakživa, jen se tomu tak neříkalo. Zdá se mi, že poslední dobou "model multikulturalismu" zatracují ti, kterým se vymyká z rukou - tedy politici, kteří si neumí poradit s různorodou společností. Zajímavé je, že tak děje většinou v předvolebním období, viz Francie.

Antonín Trš: Samozřejmě, že mají sledovanost. V průměru se neliší od jakékoli dokumentární tvorby.

Antonín Trš: Osobně nemám pozitivní diskriminaci rád, i když uznávám, že někdy a někde svoje opodstatnění má. Nicméně si nemyslím, že by na tom byla česká společnost se svým rasizmem a xenofobií tak zle, že bychom pozitivní diskriminaci potřebovali. Mohla by totiž ubírat nadšení těm, kteří na ni nespoléhají.

Antonín Trš: Já se strašně těším, až se podaří prosadit některý ze zábavných multikulti projektů, které máme připraveny. A doufám, že se tak stane,. Sranda patří k životu, tak proč ji vynechávat při vážných příležitostech? Jen si vezměte, kolik existuje rasistických vtipů. To je realita, před kterou bychom neměli zavírat oči.

Antonín Trš: Samozřejmě mám i negativní zkušenosti s příslušníky menšin. To je normální, nikdo není svatý. Naštěstí nemám negativní zkušenosti s organizovanými menšinami. Což se nedá říct o mnoha různě organizovaných příslušnících většiny.

Antonín Trš: Nevysílá. Nechceme tvořit mediální ghetta. Ale Romům se ČT věnuje v mnoha různých pořadech, mj. i v City Folku.

Antonín Trš: Máme široký záběr - od vyloženě menšinových žánrů (pořady pro postižené, Klíč nebo Televizní klub neslyšících) po divácké pořady na "jedničce" jako např. Na cestě. Trvalkou je talk show Michala Prokopa Krásný ztráty. Tato skupina byla vždycky tak trochu alternativní, dělali jsme např. Artózu s Davidem Černým, Ženský hlas s Ester Kočičkovou nebo "velký" dokument Plastic People of the Universe. Ale také seriál Zlatá šedesátá o československé nové vlně nebo Proces H, 10ti dílnou rekonstrukci procesu s Miladou Horákovou.

Antonín Trš: Věnovali jsme se tomu celkem pravidelně ve formátech Velký vůz a Kosmopolis a nevidím důvod, proč bychom před těmito fenomény měli zavírat oči v budoucnu.

Antonín Trš: Pravicoví extremisté pokřikují rádi. Většinou o něčem, o čem nemají páru, ale dá se to zneužít.

Antonín Trš: Promiňte, ale nebudu je podněcovat. Ale díky za otázku.

Antonín Trš: Jestli myslíte City Folk, tak pevně věřím, že ano.

Antonín Trš: Je to velice inspirativní, i když poměrně náročná práce.

Antonín Trš: Reprízy se objevují, možná budou ty nejzajímavější zase letos na podzim jako prodloužení premiérové řady.

Antonín Trš: Odjakživa mě zajímal pestrý život, takže když jsem se stal dramaturgem ČT a moje tehdejší šéfová, paní Zita Drdová, se rozhodla vyzkoušet mě a poslala mě na mezinárodní konferenci, kde jsem měl rovnou referát o multikultuře ve střední a východní Evropě, který potom přetisknul čtvrtletník EBU Diffusion, bylo rozhodnuto.

Antonín Trš: Ano, chystá se další řada.

Antonín Trš: Představte si pořad, v němž se při sledování příběhu, který se odehrává v trochu jiné realitě, dozvíte něco o sobě.

Antonín Trš: Zajímavá otázka, díky. Jako mladík jsem folk neměl rád, ale později mi došlo, že stačí, aby měl člověk hlavu otevřenou a nebránil se kvalitním věcem, i když jsou řekněme v podivném šuplíku. A navíc, stačí si vzpomenout, kolik folkových věcí nahráli Rolling Stones, Led Zeppelin nebo Deep Purple... A jak jim to šlo!

Antonín Trš: Nad módními výstřelky se dnes myslím nikdo nezastavuje... Kdyby byly burky móda, sem s nimi.

Antonín Trš: To nezalezi na multikulti, ale na politicich, kteri jsou zrovna u moci. Oni jsou od toho, aby spolecnost regulovali.

Antonín Trš: V Česku se na City Folku vystřídalo docela dost kvalitních dokumentaristů, byl by to dlouhý seznam. Mezi zahraničními partnery jsou tradičně Holandsko, Portugalsko, Španělsko, Chorvatsko, Slovinsko, bývalo i Slovensko, Německo, Rakousko, Švédsko, Dánsko, Norsko, poslední dobou se přidalo Řecko... Cílem do budoucna je rozšířit záběr i na mimoevropské země. Zatím se to podařilo v Bangladéši a Argentině.

Děkuji za otázky a přeji pestrý a inspirativní den!